Ona

~39~

Stály jsme tam všechny mezi dveřmi. Eli se slzami v očích nic neříkala a já hledala správná slova, která jsem stejně nenašla.
"Vysvětlítemi tedy někdo co se to tady děje?!" Naléhala Thea. Tereza se hned na to rozbrečela.
"Já... Strašně se omlouvám! Kdybych tohle veděla dřív nikdy bych to neudělala!" Začala se omlouvat a stírat si z tváří slzy.
"Holky, vysvětlete mi to."
"Ať ti to vysvětlí ta tvoje princezna. Já se o tom bavit nebudu. A pojďte dovnitř ať nevětráme." Všechny jsme si sedly do jídelny kolem stolu a čekaly jsme až to Tereza začne vysvětlovat.

"Mami..."
"Ano zlato?"
"Já jsem lesba." Zklonila svou hlavu.
"Huh... Mmm vážně? A to jsi to zjistila až teď? Nebo to víš déle?"
"Vím to už dlouho... chodila jsem k holkám na sezení, nevěděla jsem jak ti to mám ríct a jak se s tím s rovnat."
"Jsem ráda, že jsi mi to řekla."
"Doufám, že se nezlobíš."
"Proč bych měla? Hlavně že jsi šťastná." Usmála se a chytila Terezu za ruku.
"Právě že nejsem." Zamumlala.
"Děje se něco?" Zděsila se Thea.
"Všechno to co se teď stalo je moje vina. Zamilovala jsem se Rosie a nevěděla jsem jak jí mám získat. Nevšímala si mě a já záviděla Eli, že s ní může chodit a tak jsem prostě udělala fotku jak dávám Ross pusu a poslala jsem to Ell..." rozplakala se ještě víc.
"To jsi vážně udělala?" Thea vyvyalila nevěřícně oči.
"Ano..." Tereza s Theou nás poprosily o chvilku soukromí a tak jsem už neslyšela o čem se bavily dál. Seděla jsem tedy s Eli v obýváku a nic jsme neříkaly. Jen jsme tam seděly a koukaly jsme každá někam jinam. Každou chvilku jsem kontrolovala jestli se na mě Eli nekouká ale nekoukala. Byla jsem blízko k slzám protože jsem se bála, že to Eli nepochopí, nebo spíš nebude chtít pochopit.

Najednou jsem uslyšela bouchnutí dveří a blížicí se kroky. Dveře do obýváku se otevřely a obě jsme rychle zvedly hlavy aby jsme se podívaly kdo to je. Mezi dveřmi stála Tereza a za ní stála Thea s rukama založenýma na prsou.
"Tak můžeš Teri."
"Omlouvám se."
"Takže... Ty jsi jí nebolíbila?" Otočila se na mě Eli.
"Ne."
"Políbila jsem jí já... chtěla jsem aby jste se rozešly. Strašně mě to mrzí."
"Vážně?" Ujišťovala se Eli.
"Ano, takhle to přesně bylo. Už to prosím neřešme... Prosím."
"V pořádku. Odpouštím ti." Usmála jsem se na Terezu. Byl to falešný úsměv. Ve skutečnosti jsem byla příšerně naštvaná.
"Co ty Eli? Všechno v pohodě?"
"Huh... jo." Zamumlala.

                            ***

"Nemůžu uvěřit, jak mohla něco takového udělat." Pronesla Eli která ležela na postely a upřeně koukala do stropu.
"Už to neřeš, já to taky nechápu ale už se to vyřešilo. Zapomeň na to."
"Ale ta fotka... vypadá to jako... Jako by sis to užívala."
"To možná tak vypadá ale nebylo to tak. Veř mi." Lehla jsem si vedle ní.
"Chceš jí vidět?"
"Tak jo." Eli sáhla po svém telefonu a ukázala mi tu fotku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to opravdu vyfotila... A tomu že to fakt vypadá že si to užívám. Ve skutečnosti to tak ale nebylo. Bylo to strašný.
"Co na to říkáš?"
"Měly by jsme udělat lepší, nemyslíš?" Usmála jsem se.
"Mmmm, to zní jako dobrý nápad." Vlezla si na mě a začala mě líbat. Po chvíli přestala. "A neměl by to někdo vyfotit?" Zasmála se. A já natáhla ruku pro její mobil a vyfotili jsme se. Pak jsme porovnávaly ty dvě fotky a došly jsme k závěru, že když si užívám polibek, vypadám u toho úplně jinak.

                           ***

Večer jsem si lehla do postele. Zavřela jsem oči a přemýšlela jsem. Opět jsem přemýšlela o Zoë. Balá jsem se o ní. Nevím ani proč, ale bála jsem se, že zkončí ve špatných rukou.
Poslední dobou jsem o ní přemýšlela až moc často. Zdálo se mi o ní třikrát do týdne a při pohledu ja jaké koliv dítě jsem si vybavila jí.

                            ***

Thea u nás byla už měsíc. S Terezou jsme se nevýdaly už ani na sezeních, což bylo asi dobře a v práci jsme si vedly stále stejně dobře. Táta byl po té dlouhé době zase opravdu šťastný což dělalo i mě šťastnou. Spolu s Kate jezdili na výlety a Kate začala říkat Thee mami. Dělaly spolu věci do školy a trávily spolu spoustu času. Thea byla to co nám od smrti mé matky tak chybělo. Ona byla prostě ta pravá. Už od začátku jsem z ní měla dobrý pocit.

Byli jsme teď spokojená rodinka. Nic nám nechybělo. A nebo ano?