Ona

~40~

Uběhl rok od toho co se k nám Thea nastěhovala. Fungovalo to u nás jako v rodině a i já začala říkat Thee mami. Takže mám mámu i tátu. Znamenalo to pro mě hodně. A určitě i pro tátu a Kate.
Tereza se s námi vůbec nevídá. Od té doby co se stalo to s tou fotku jsme o sebe ztratily vzájemně zájem a i mamka jí moc neřeší. Středem jejího vesmíru je teď Kate a táta.

"Rosie?"
"Ano mami?" Heh, miluju když to můžu říkat.
"Máš tu někde Eli a Kate? Chtěla bych vám něco říct."
"Jo, dojdu pro ně." Zašla jsem za holkama a dovedla jsem je k sobě do pokoje kde už čekala máma.
"Holky, co by jste říkaly na to, kdyby jsme měla s tatínkem svatbu?" Usmála se.
"Jako vážně?! To by bylo úžasný!" Vyjekla Eli!
"On tě požádal o ruku?!" Nevěřícně jsem se zeptala. Kate jen tleskala a usmívala se.
"Chcete to říct?"
"Jasný!" Řekly jsme všechny tři jedno hlasně.
"Dobrá, takže jak jsme o víkendu šli na tu večeři... Tam se to stalo. Dojídali jsme zrovna náš dezert a táta si najednou klekl vedle stolu a řekl: vím, že je možná brzy, ale chci aby naše rodina byla kompletní a drželo nás nějaké pouto. A tam se tě táži zde, Theo Novotná, vezmeš si mě?"
"Jeee to je tak romantický!" Vzdychla Kate.
"No a pak jsem jen odpoveděla ANO! A on my nasadil pratýnek a políbili jsme se. Dál už je to trošku intimnější." Zasmála se.
"To je úžasný." Usmála jsem se.
"No a já bych se s vámi chtěla poradit kdy uspořádat svatbu. A kde a co na ní, koho pozvat a tak."
"Dobrá." Nadechla jsem se. "Co třeba někdy v květnu. To bývá hezké počasí." Mamka přikývla. "A pak jen najít nějaké romantické místo."

Bavile jsme se o té svatbě asi hodinu ale nakonec jsme usoudily že je ješze brzy a tak jsme si začaly povídat o tom kam pojedeme v létě. Bylo to spíš jen takové plácání všemožných míst na této planetě ale i tak to byla zajímavá konverzace.

                           ***

"Mmm... Vím asi co mi na to řekneš, ale šla jsem se optat ohledně Zoë..."
"A?" Nechápavě jsem se podívala na Ell. Věděla jsem sice kam tím míří ale i tak jsem byla trošku zmatená. O Zoë jsme nemluvily už asi věčnost.
"Ještě si jí nikdo nevzal a tak jsem se zeptala jestli by jsme si jí mohli adoptovat my..."
"A?" Opakovala jsem se.
"Říkali, že ano... pak mě začali zahalovat různými podmínkami a podobně. Je toho fakt hodně ale já to pro ní udělám."
"Co?"
"Adoptujeme si jí." 
"Už jsme zase u toho... nemáme vlastní bydlení. Nejsme... Teda už jsme zajištěný finančně ale ne ohledně bydlení."
"Rosie, já vím. Můžeme ale přeci bydlet v tom domě co v něm měla žít Thea."
"Já nevím..."
"Už je ti přece 21. Nemůžeš žít celý život s rodiči."
"Já vím... Ale,-"
"Jaký ale?! Furt máš nějaký ale. Takhle v životě dítě mít nebudem!" Zvýšila hlas a rozplakala se.
"Dobrá," řekla jsem po chvíli. "nejprve si musíme zařídit bydleni."
"Myslíš to vážně?"
"Vím, jak moc chceš mít dítě... já chci taky, jen mi příjde, že ještě nejsme připravené."
"Vždyť jí jsou už tři! Rosie, já jsem připravená." Chytila mě za ruku
"A ty jsi taky připravená."
"Huh... Jo. Asi jo."

                             ***

Druhý den ráno jsme se šly podívat do toho domu. Byl malý ale bylo tam všechno co v rodiném domě má být. Měl dvě patra. V přízemí byla jídelna, kuchyň, obývací pokoj a malý pokoj pro hosty. V patře byla ložnice, dětský pokoj, pracovna a koupelna s toaletou. Krásná zahrada a v okolí jen pár domů. Dokonalost.
"Tak co? Jdeme do toho?"
"Rozhodně!" Zaradovala jsem se.
"Miluju tě."

                            ***

Nadcházející týden jsme šly zažádat o adopci. Do našeho nového domu jsme si začaly stěhovat věci. Nábytek a takové věci už tam byli takže jsme stěhovaly opravdu všechny osobní věci z našich starých pokojů. Připravovaly jsme dětský pokoj. Vymalovaly jsme ho na světle červenou a nakoupily jsme pár plyšáčků aby to vypadalo více utulné. Pro Zoë jsme nakoupily i pár oblečků na které nám přispěla mamka.
Naší novou ložnici jsme celou zmněnily. Stěny jsme vymalovaly sitě červenou a dodaly jsme více černých doplňků. Nábytek jsme nechaly bílý ale zamazaly jsme ho černou barvou aby vypadal více staře. V pracovně jsme si udělaly výstavu všech našich plakátů a cédéček. Podepsaná trička jsme si nechaly zarámovat a udělaly jsme si tam prostě hudební koutek. Do kuchyně jsme dokoupily nové nádobí a táta s mámou nám dokoupili police a televizi do obýváku. A tak byl náš dům během tří týdnů v plném provozu a žádost o adopci v projednávání.