Chance for love. // FF VADAK (DOKONČENO)

Kapitola 26.

,,Crrrrr crrrrr crrrrr" probudil mě otravný zvuk budíku. Otráveně jsem vstala jsem z postele a protáhla jsem se. Nesmělo chybět i mé unikátní zívnutí. Odebrala jsem se do kuchyně, kde nikdo nebyl. V ložnici taky nikdo nebyl. Tak jsem se alespoň nemusela stresovat. Nalila jsem si do misky mléko a do něj jsem nasypala musli.
Po snídani jsem jako vždy udělala ranní hygienu a namalovala jsem se. ,,Sakra, došel mi korektor" zazubila jsem se a vyhodila jsem prazdnou tubičku od korektoru. Naštěstí jsem nějak velké kruhy pod očima neměla.
Teď přichází na scénu oblečení. Ze skříně jsem vyhrabala bílý svetr, černé obyčejné legíny a ponožky. Oblékla jsem se a bylo už 7:30, takže jsem šla čekat před vchod na Vadima.
Jako vždy, po pěti minutách přišel Vadim. ,,Ty seš přesnej jak hodinky" zažertovala jsem a dala jsem mu pusu. No, řekněme si to úpřímně, dlouhou pusu. ,,To já vždycky" pousmál se a chytl mě za ruku.
Za 15 minut jsme dorazili ke škole. Bylo tu rušno, protože se ještě škola neotevřela. ,,Víš, kdo je ten novej kluk, jak přišel do naší třídy?" zeptala jsem se ho zvědavě a on zavrtěl hlavou, že neví. Otevřela se škola a všichni jako stádo ovcí se hrnuly do dveří. Já s Vadimem jsme si radši počkali, až ta tlačenice zmizne.
Přezula jsem se, zamčela jsem skříňku a pochodovala jsem směrem k Vadimovi. Po cestě do naší třídy jsem si všimla kluka, který stál se založenými rukami u zdi. Byl smutný, a byl mi povědomý. Vadim si ho vůbec nevšimnul a pokračoval v chůzi. Pořád jsem se na něj dívala. Byl to blonďák s trochou hnědé barvy. Na sobě měl modré tričko a tmavě zelené, dlouhé kraťasy. Mé oči ale chtěli vidět víc, ale nestihla jsem. Už jsme zabočovali do třídy.
Na mé židli nikdo neseděl. Celkem divné, vždy na mé židli někdo seděl. Sedla jsem si na ni a hlavu jsem si opřela o ruku. Přemýšlela jsem nad tím klukem. Jako kdybych ho už někdy viděla ale nevybaví se mně kdy.
Zazvonilo na hodinu a všimla jsem si, jak si jde se zaraženým výrazem sednout do poslední lavice. Konečně jsem mu viděla do očí. Jeho zelené oči mě probodávaly pohledem.
,,Kateřina Smith" zavolala na mě učitelka. Chtěla po mně a Vadimovi omluvenku. Bohužel jsme ji neměli. ,,Takže chcete poznámku?" zaptala se nás učitelka. Souhlasili jsme.
Po hodině, kterou jsem absolutně nevnímala, konečně zazvonilo na přestávku. Měla jsem takovou chuť za ním přijít a popovídat si, ale něco mě nutilo zůstat sedět na židli jako přikovaná. Vadim si toho všimnul. ,,Martine?" zařval na něj přes celou třídu. Ten se ale neotočil. Vytáhl si mobil a něco na něm začal psát.
Zazvonilo na hodinu a my jsme měli mít hodinu v jiné třídě. Martin vystartoval tak rychle, jako kdyby se tu všem vyhýbal. Připomínal mi Edwarda ze Stmívání. Hah, ale tento je hezčí.
Vadim mě chytl jednou rukou okolo pasu a šli jsme do vedlejší třídy.
Hodina byla o ničem, až na to, že jsme v jedný chvíli museli udělat dvojice. Ne z lavice, ale mohli jsne si vybrat. Váďa si vybral svého kamaráda, takže jsem byla jasná, že ve dvojici nebudu.
Všichni měli svého dvojníka, jenom já a Martin ne. Jak "fascinující". ,,Katko, sedni si za Martinem, prosím" znechuceně na mě učitelka vyplivla tuto větu. Vzala jsem si do ruky batoh a šla jsem si teda sednout za Martinem. Díval se na mě jako na zjevení. ,,Ahoj, j-já jsem Katka" řekla jsem potichu. ,,Já Martin" odpověděl milým hlasem. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Jeho oči mě tak fascinovaly, tak přitahovaly.
Účelem vlastně těchto dvojic bylo, že se nás učitelka ptala na nějaký otázky, kterým jsme vůbec nerozuměli. Usmívali jsme se na sebe jako magoři.

Z pohledu Martina:
Byla mi ta holka strašně moc povědomá, ale nevím, odkud. Její úsměv mě nutil se usmát taky. Její oči mě nutily se na ní pořád dívat. Mám takový pocit, že jsem se zamiloval, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Z pohledu Kate:
Zazvonilo na přestávku. ,,Tak já zase jdu, měj se" usmála jsem se na něj a on též. Něco jsem k němu cítila, ale nevím přesně, co. Asi mě od toho odrazoval Vadim.

Hello guys!^^ Je tu další díl. Tak a schválně, koho jste si představovali pod pojmem "blonďák"? Asi Krále, že? :D Mně osobně mě taky připomínal, ale vyklubal se z toho Martin (Jmenuju se Martin). Pokud se vám díl líbil, určitě zanechte vote nebo milý komentář.:)
Jo a ještě jedna otázka na vás: Chtěli byste, abych sem napsala o sobě pár faktů? Pokud ano, tak to napište do komentáře.:)
Ily!<3