Chance for love. // FF VADAK (DOKONČENO)

Kapitola 7.- Sad story.

Uplynuly 4 dny a za pár dní už camp končil. S Vadimem už jsem se nějak nepotkávala, ani nevím, co mi bylo. Prostě jsem neměla na nikoho náladu. Měla bych to napravit. Napsala jsem Vadimovi, že se jdu projít, tak jestli nechce jít se mnou. Jo, už mám na něj i číslo, level up. Šla jsem čekat před jeho chatku. Hned jak z chatky vyšel, skočila jsem mu do náruče. Chyběl mi. Čtyři dny je pro mě dlouhá doba. Držel mě pevně. Pustil mě a něco vytáhl z kapsy. Byla to nějaká krabička. ,,Tady jsem ti něco koupil, snad se ti to bude líbit'' řekl nejistě. Vzala jsem tu krabičku do ruky a otevřela. Byl to stříbrný náhrdelník se srdcem. Nahrnuly se mi slzy do očí. ,,Děkuju moc, je to krásný'' poděkovala jsem mu a dala mu pusu na tvář. Celý se rozzářil. Je roztomilý, když se na mě usměje. Miluju jeho úsměv. Chytl mě za ruku a šli jsme se projít. Cestou jsme potkali partu YouTuberů a začali na nás pískat. ,,Vadime, ty draku!'' začal se smát Prooxy. Zase, jako vždycky, všichni na mě čuměli. Asi neumí nic jinýho. Zastavil se. Pustil mě a poprosil mě, ať počkám. Šel k nim... Jako kdyby jim něco vysvětloval. Protočila jsem očima. Dala jsem si ruce do kapes a povzdychla si. ,,Nevěděla jsem, že je vztah tak složitý'' řekla jsem si v duchu pro sebe. Vzpoměla jsem si na Valdu. Nevím, co si mám o něm myslet. Nějak jsem zase vplula do hlubokých myšlenek. ,,Haló?'' probudil mě Vadim. Usmála jsem se a omluvila se mu. Stoupla jsem si víš, protože je vysoký a já.. ehm.. trochu malá. Podívala jsem se mu do očí a dala jsem mu pusu. Byla dlouhá. Nikoho jsem ještě nikdy tak nemilovala. Vadima nejde popsat slovy. ,,Miluju tě'' řekl tiše. ,,Já tebe víc'' usmála jsem se a pevně ho objala. Někdo na Vadima začal volat. Nechtěla jsem ho pustit. ,,Promiň ale musím jít na stage'' řekl smutným hlasem. Povzdechla jsem si a pustila ho. Dal mi pusu na tvář a šel. Stála jsem tam jako přikovaná. Kam mám jít. Nevěděla jsem to. Bojím se někam přijít. Šla jsem si tedy pro sluchátka a mobil. Přišla jsem k potoku, lehla jsem si a poslouchala. Co budu dělat, až odjedu. Uvidíme se ještě vůbec někdy? Nechci ho ztratit. Zítra mám narozeniny. Ani jsem mu neřekla, kolik mi je. Ale myslím si, že to uhádl. Chtěla bych ty narozeniny oslavit se všema... S Vadimem, Šimonem, Ondrou, Martinem,... Prostě se všema. Ale to asi neklapne. Dívají se na mě jako na zjevení. Tak je asi oslavím doma. S tátou. Bude to asi rozumnější. Nechala jsem se unášet hudbou. Už byla tma. Bylo teplo, takže jsem se nemusela bát, že mi bude zima. Usnula jsem. Ano, usnula jsem na louce a spala jsem tam až do rána. A ani mi to nevadilo. ,,Kate, halo Kate, kde jsi?'' volal na mě někdo. Byl to Šimon. O něm jsem se nějak ani nezmínila. Prostě byl pořád s kamarády. A já s Vadimem. Vyšlo nám to nastejno. Ale asi měl o mě starost. ,,Tady jsi, co tu děláš?'' zeptal se mě starostlivě. ,,Usnula jsem tady... A ani nevím jak'' zakoktala jsem. Podal mi ruku a já vstala. ,,Dělá si o tebe starost...'' řekl nenápadně. ,,A přeju ti to'' dodal. Tušila jsem, že už o mně a Vadimovi ví. ,,Děkuju'' řekla jsem stydlivě. Uculila jsem se a šla jsem do chatky. Musela jsem se znova namalovat. Byla jsem jak zrůda. Jakmile jsem se namalovala, převlékla jsem se do nového oblečení. Vzala jsem si tričko ''hello summer'', černé legíny a vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Nějak jsem se nenadřela. Najednou mi napsal Vadim. V SMSce bylo napsáno, ať jdu rychle do jídelny. Potřebuje mi něco důležitého říct. Bála jsem se. Nazula jsem si conversky a utíkala do jídelny. Uviděla jsem Vadima. Byl zklamaný.

Další kapitolka je tu :) Snad se vám líbila:)