Percabeth Co překoná láska

Percy

Annabeth už není těhotná. Super. Žijeme tak joko předtím.
Zrovna jsem přišel domů. Annabeth jsem našel v garáži. Přesněji její nohy. Vykukovaly z pod auta.
Chytil jsem je a vytáhl Annabeth.
"Jé ahoj Percy. Přišla jsem dřív ze školy a pokazilo se mi auto. Nevíš kam to patří?"
Natáhla ke mě ruku s důležitou součástkou.
Dcera Atheny potřebuje poradit od syna Poseidona? To je historický okamžik."dobíral jsem si ji.
"Jak chceš. Poradím si sama."a uraženě zajela zpět pod auto.
Se smíchem jsem ji znovu vytáhl.
Vzal jsem,si ji do náruče a posadil na kapotu.
Když jsem si ji prohlížel, přišlo mi, že téměř nikde nevypadá líp.
Stoupl jsem si jí mezi nohy a dlouze a hluboce jí políbil. Obvinila mi ruce kokem krku.
Já tam sáhl a vynadal jí z dlaně tu součástku.
Pak jsem se odtáhl a jakoby se nic nestalo jsem zajel pod auto. Annabeth ležela úplně hotová na kapotě. Když jsem byl hotový začal jsem jí oždibovat krk. V tu chvíli jí zazvonil mobil. Zvedla to. Byla to Rachel, Piper, Hazel a Kalypsó u jednoho telefonu.
Začali si povídat. Annabeth jim vysvětlila vše o svém stavu.
"A hádejte kde jsem a s kým jsem."
To už mě štvalo. Chtěl jsem ji mít jen pro sebe. Sebral jsem jí telefon.
"Je tu semnou a sedí na kapotě auta, ale rádi bychom se přesunuli do ložnice. Zavolejte zitra."
Než jsem to tipl, slyšel jsem zavýsknutí.
"Teď jsi jenom moje."zašeptal jsem.
"Ne jen teď. Vždycky jsem jen tvá."odpověděla mi Annabeth.