Percabeth Co překoná láska

Annabeth

"Oběsit se? Ty ses zbláznila!" Vyjekla Kalypsó.
Ano zbláznila. Ale můj život stojí za to jedině s Percym.
Jen jsem mávla rukou a věnovala se dál svojí aktivitě. V duchu jsem vraždila Linzi.
Furt se motala kolem Percyho.

Po dvou hodinách jsem tohp nechala a šla dělat oběd.
Šla jsem pro vodu. Opatrně jsem si stoupla na kraj jezírka. Chtěla jsem se sklonit, když do mě někdo vrazil.

"Dávej pozor!"

Slyšela jsem za sebou pisklavý hlas. Vyšla jsem z jezírka do kterého mě strčila až po mkolena.

"Tak hele. Já tu byla první, takže laskavě dávej pozor ty." Vyjela jsem na ní.

Nevěnovala mi ani špetku pozornosti. Raději se dál věnovala umývání si obličeje

"dnes už  budeš můj."zamumlala směrem ke svému obrazu ve vodě. Dost nahlas abych to slyšela.

Chvíli mi to nedocházelo, ale nebyla bych dítě Athény, kdyby mi to nedocvaklo. Mluví o Percym!

Tak to ne. To že je na mě naštvaný neznamená, že ihned začne chodit s Linzi.

Nevím co to do mě vjelo, ale zachvíli už Linzi sedla ve vodě. K dyby nenosila dvoumetrový podpatky, to žduchnutí by ustála a nemusela by ted být  okrá od hlavy až k patě.

?Annabeth ty ses zbláznila? Co to děláš? C o ti provedla?" uslyšela jsem Percyho, který vběhl za Linzi. Pomohl jí vstát a zmatně se na mě podíval. Možná i trochu zklamaně.

Já tam jen stála a z očí mi tekly slzy.

Percy s Linzi se otočili a šly se ohřát k ohni.

Linzi se na mě přes rameno- tak aby to Percy neviděl- zákeřně usmála.

Omlouvám se. Ze začátku se to jen špatně uložilo.