Percabeth Co překoná láska

Percy

Protože nám štír zničil auto, museli jsme jít po svých.
Vyrazili jsme kolem desáté. Musel jsem totiž zjistit odtahovku pro auto.

Ve tři hodiny jsme dorazili před vilu. Mohli tam vyvěsit nápis Vězení Hefaista.
Tou božskou sílou to šlo cítit.
Rozhodli jsme se- spíš Annabeth rozhodla- že se první porozhlédneme a potom se vydáme dovnitř.
Šel jsem tedy na průzkumu. Annabeth zůstala v 'táboře' a říkala něco o pozdním obědě.
Nikde nic nebylo a tak jsem se chtěl vrátit zpátky. Najednou jsem ale uslyšel z uk bitvi a výkřik. Doběhl jsem zpět do tábora. Stoupnul jsem si do stínu, aby mě nikdo neviděl. Mé srdce ale chtělo pravý opak.
Na zemi kus přede mnou seděla svázána Annabeth. Před ní stáli tři zombie vojáci- takové jsem viděl na Clarissině lodi, když jsme pluli do Moře nestvůr. V čele jich stála menší a mladší verze Arése.
"Kočička vystrkuje drápky. No to se na ni musíme podívat."pronesl s uchechtnutím.
Pak se sklonil k Annabeth, roztrhl jí triko a začal se jí dotýkat těmi odpornými prackami.
Annabeth se samozřejmě vzpouzela, ale když jste svázání jde to těžko.
Já jsem se už nemohl dívat, tak jsem se ryxhle vypořádal se zombieky a pustil se do toho chlapa. Byl překvapený, takže jsem se ani nemusel namáhat. Za chvilku ležel na zemi omráčený. Zbavil jsem Annabeth pout. Vstala a objala mě.
"Zase si mě zachránil."
Přehodil jsem přes ni deku, protože její oblečení bylo roztrhané a moc toho nezakrylo.
Víc jsme udělat nestihli- např. svázat toho miniArése. On se už totiž probral a privolal si tři jiný zombieky.
Annabeth.byla bezezbraně a téměř polonahá, takže jsem ji strčil za sebe.
"Á, vy jste taky polobůh, že?" Začal zvesela miniArés.
"Max Bloodhound, syn Arése. Přemožitel drákona."
Tím se vysvětluje to oblečení.
"Percy Jackson, syn Poseidona. Přemožitel Krona, titánů, Gai a spousty dalších. A tohle je Annabeth Chase, dcera Athény. Taktéž přemožitelka Krona, titánů, Gai aa spousty dalších." Odpověděl jsem mu za oba, protože protože jsem cítil, že se Annabeth klepala. Ale nabízenou ruku jsem nepřijal.
"Tahle kočička má páru, když bojovala s takovýma hrůzama. To se mi líbí ještě víc." Max se snažil podívat se na Annabeth.
"To není žádná kočička." Zavrčel jsem.
Max mě ignoroval. Úplně hypnotizoval Annabeth.
"Neočumuj mi holku." Byl jsem čím dál víc naštvaný.
"Ona si může sama vybrat s kým odejde. Annabeth ty víš kdo je tu hrdina, že? A s tím zústaneš." Max mluvil, jakoby si byl jistý, že si vybere jeho.
Annabeth pomalu přikývla. Pak se mě pustila a šla za Maxem.
"Ty jsi můj hrdina." řekla mátožně.
Část mého mozku jakoby omdlela. Ta druhá část, kterou jsem neposlouchal tvrdila, že to není možný. Že se jí muselo něco stát.

Vím, že jsem spadl na kolena a potom mě chytili zombieci. Pak už nic.