Percabeth Co překoná láska

Percy

S Leem, Kalypsó a Linzi jsme seděli venku dlouho do večera. Annabeth šla spát brzo. Kolem šesté hodiny.
Leo a Kalypsó vypadali, že se taky brzy odeberou do stanu. Ocucávali se naproti mě.
A opravdu. Za chvíli šli pryč.

Kolem desáté se vratila Annabeth.
Seděli jsme tam sami. Linzi se šla vykoupat do jezera, které leželo pár metrů od nás. Decentně jsem odmítl její nabídku , abych šel taky.
Pozoroval jsem Annabeth. Bylo by snadné přejít tu vzdálenost mezi námi a pořádně ji obejmout. Měla napuchlé oči a koukala do země.
Nemohl jsem uvěřit, že to udělala. Miloval jsem ji a stále miluju. Myslím že nikdy nepřestanu milovat. Strašně to bolelo. Za dva dny máme mít výročí. 5 let. Chtěl jsem ji požádat o ruku.
Beze slova jsem vstal a šel si lehnout. Ale samozřejmě jsem neusnul.
Venku jsem slyšel zvuky. Po hodině se mi zdálo že někdo vchází do stanu. Vstal jsem z postele- ty stany jsou dost velký, aby se tam vešla s postel a stůl s židlí.
Po chvíli vešla Kalypsó.
"Percy Annabeth se stratila!"
Vykřikla. Vyběhl jsem ven a vydal se jí hledat.
Nemusel jsem hledat dlouho.
V lese stála na polínku. Ze stromu visel provaz a končil Annabeth kolem krku. Chtěla se oběsit!
Přikradl jsem se k ní s úmyslem jí to vymluvit. Slyšel jsem její "poslední" slova.
Miluju tě Percy. Promiň."
Pak si podkopla špalek. Spadla mi přímo do náruče. Zmateně se na mě podívala a pak si sundala oprátku.
Potom se rozbrečela.
Odnesl jsem ji do postele. Cestou usnula. Než jsem odešel pryč, vtiskl jsem jí polibek do vlasů a zašeptal.
"Taky tě miluju."

Druhý den nastaly problémy s Linzi.