Percabeth Co překoná láska

Annabeth

Byla jsem jako ve snu. Možná jsem v něm byla? To jsem nevěděla jistě.
Všechno jsem vnímala jako v mlze
Můj mozek byl jako v mlze. Všechno tam plavalo smichané dohramady. Jen občas se vynořilo jedno jméno. Percy.
V tu chvíli jsem chtěla Maxovi vrazit a....
Pak se mi smysly zase rozostřili. A Max byl pro mne zase skvělý.

~~~~~

Jednou se mi stalo něco zvláštního.
Max mě začal líbat. To nebylo poprvé. Potom mě vysadil na stůl a začal mi vyhrnoovat sukni. Najednou mi zbystrili smysly. Napadlo mě jestli to vážně chci. Dostavila se chvilka nejistoty ale po chvíli jsem si byla už jista, že nechci a Maxovi jsemnam terafila pořádnou facku kopla ho do patřičných míst a pro jistotu mu dala ještě pěstí. Shrnula jsem si sukni zpátky a běhá na chodbu za sebou jsem slyšela Maxe nadávat. Po chvíli mi smysly znovu zahalila mlha.

~~~~~

2 dny po tomto incidentu jsme se s Maxem vydali do vězení. Nebo si to alespoň myslím. Moc mě to nebavilo a ani jsem se o to nijak nezajímala. Vím jen, že byl pak Max rozrušený.

~~~~~

Následující dny ke mě chodil velmi pohledný muž. Percy. Vyprávěl mi příběhy z jeho života. Max taky vyprávěl příběhy z jeho života, ale ty jeho byli o nemilosrdných válkách. Chybělo jim něco, čím Percyho příběhy přetékali. Láska.