Percabeth Co překoná láska

Annabeth

V šest večer jsme zastavili v motelu. Chybělo nám už jen 100 kilometrů, ale dnešek byl náročný a my.budeme potřebovat sílu až tam dorazí.
Objednali jsme si jeden pokoj. Npc byla klidná, ale čekali jsme překážky.

Ráno jsem se probudila a Percy ještě spal. Vzala jsem si na sebe dlouhé triko a šla udělat snídani.
Zrovna jsem krájela sýr, když jsem uslyšela Percyho.
"Ty mrcho!" První jsem myslela že mluví na mě. Potom mi došlo, že ho spíše někdo napadl.
Neměla jsem u sebe dýku, takže mi musel stačit obyčejný nůž.
Vešla jsem do pokoje a vyděla Percyho ve spodním prádle a s mečem v rukou, jak vyhazuje z okna omráčeného štíra.
Dvě zprávy:- dopadá na naše auto, které je projistotu potřené božským bronzem, takže se rozpadá
- dopad nám zničil auto
Percy vyhlédl z okna a nadával.
"To bylo čtvrtý. Tohle si zaplatíte Áre!" zařve směrem k obloze.
Pak se podíval na mě a rozesmál se. Lehl si zpět na postel a smál se dál.
"Co je?" Zajímalo mě.
Stala jsem tam v bojové pozici s kuchyňským nožem. Najednou jsem si všimla že na něm je ještě plátek sýru. Rozesmála jsem se taky.
V tu chvíli se Percy zvedl a povalil mě na postel. Nůž s řinkotem dopadl na zem.
Většina Afroditiných děcek by si to představovala asi takhle:
V tu chvíli si uvědomili v jaké jsou pozici. Zahleděli se sobě do očí. Jediné co chtěli byl polibek, ale nebyli si jisti, jestli to chtějí oba. Pak se váhavě otřeli rty.
Takhle jsme to měli s Percym poprvé. Ten večer, když byla poražena Gaia. Neříkám že už mezi námi nebyla romantika. Ale teď jsme už neváhali. Věděli jsme co ten druhý chce.
Percy se s tím nepáral. Prostě mě políbil.
Ach bohové.