Forever and always II.

*10*

Dům Nephilů byl velký. Nebo spíš obrovský. Byli jsme schovaní za keřem a přemýšleli jak se tam dostat.

"Možná bych mohla zkusit uspávající kouzlo." napadlo mě.

"Jsi si jistá, že to zvládneš? Jejich tu docela hodně." namítl Cal.

"Neříkali jste náhodou, že jsem silná?" ušklíbla jsem se. "Hele prostě to zkusím." pokrčila jsem rameny. "Uvidíme, co se stane."

Vyšla jsem z naší skrýše a stoupla si naproti domů. Odnikud na mě vystřelil šíp. Natáhla jsem ruku a zastavila ho v letu.

"To není pěkné." zašklebila jsem se a nechala šíp spadnout na zem. Natáhla jsem obě dvě ruce před sebe a začala mumlat kouzlo na uspání. Do domu vletěla mlha. Chudáci ti, kteří jsou vevnitř. Doufám, že se jim budou zdát pěkné sny. Když už kouzlo bylo, kluci vylezli. Stoupli si vedle mě.

"Tebe aby se člověk bál." řekl Mickey.

"A já si říkal, proč někdy spím tak tvrdě." ozval se Luke.

"Přiznávám se." zvedla jsem ruce na obranu a zasmála se. "Ale měli bychom jít dovnitř." vydala jsem se k domu.

"Tiff?" ozval se Cal. Otočila jsem se na něho. "Jak najdeme Cat v tak velkém domě, když si jí taky uspala?"

"A sakra.." zašeptala jsem.

Dům byl tichý a všude se ozýval tlukot srdce.

"To jste mi nemohli říct dřív?" zasyčela jsem. "Nesmíme ztrácet čas."

"Nenapadlo nás to." namítl Luke. "Nejde to, aby jsi probudila jen jí?"

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Nebo možná jo, ale nemůžu riskovat, že oživím celý dům."

"Tak se rozdělíme." řekl Mickey. "Když tady není žádné bezpečí zvládneme to sami."

"Máš pravdu." přikývla jsem. "Jdu nahoru." nečekala jsem na nic jiného a přemístila se nahoru. Prohledávala jsem pokoj po pokoji, ale nikdy jsem jí nenašla. Jen neznámé osoby, které si zdřímli. Vyšla jsem zpět na chodbu a zamířila k posledním dveřím. Otevřela jsem a ucítila bolest v břiše. Koukla jsem se dolů. Z břicha mi trčel šíp. Jedním škubnutím jsem ho vytáhla. Odhodila jsem šíp a rozhlídla se po pokoji. U okna stál muž.

"Vážně používáte šípy?" zeptala jsem se ironicky. "Existuje něco, čemu se říká zbraň."

"Kdo jsi?" zeptal se a dál na mě mířil.

"Tiffani Irwin. Máte někoho koho chci a něco co potřebuji."

"Aha to jsi ty."

"Dobře, tak mě znáte.. Kde je Cat?"

"Spí." pokrčil rameny.

"Ha moc vtipný." odsekla jsem a přemístila se před něho. Kuš jsem odhodila na druhý kraj pokoje. "Ale zajímá mě, proč nespíte vy."

"Nejsem unavený." znovu pokrčil rameny.

"Zeptám se ještě jednou.. Kde je Cat?"

"Já to taky řeknu už jenom jednou. Spí." ušklíbl se. Bleskově jsem ho chytla  pod krkem a otevřela okno. Natáhla jsem s ním ruku a on visel ve vzduchu.

"Umíte lítat?" zeptala jsem se. "Protože, jestli ne, tak to máte blbý."

"Když mě zabiješ nikdy nezjistíš kde Cat je."

"Zjistím."

"Jsi jako tvoje matka."

"Znal jste mojí matku?" Přitiskla jsem muže na stěnu. "Jste Catin otec?"

"Ne." vykřikl "Jsem její strýc. Nikdy jsem nepochopil mého bratra jak se mohl zamilovat do tvé matky." zakroutil hlavou.

"Prosím musíte mi říct, kde je Cat.. Musí mi pomoct."

"Zachránit ty dva kluky?" ušklíbl se. "Aspen nás zradil!"

"Ale můj manžel vám nic neudělal!" vykřikla jsem. "Nemůžete mi ho vzít!"

"Budeš mě muset zabít." pokrčil rameny.

"Vy víte, že to klidně udělám.."

Jen pokrčil rameny. Koukla jsem se bokem a přemístila ruce na jeho hlavu. Ozvalo se trhnutí a muž spadl na zem. O krok jsem ustoupila a rozhlídla se po pokoji. Něco tady musí být.

"Tiff!" ozval se Luke někde zespodu. Seběhla jsem do haly. Stál tam a v náruči držel Cat. "Nedýchá." řekl.

"Ne!" zašeptala jsem a rozběhla jsem se k nim. Zkusila jsem puls. Měl pravdu, žádný jsem nenašla. Položila jsem ruce na její hruď a předávala jí svoji moc. Ale čím déle to trvalo, tím víc jsme byla slabší.

"Tiff! Přestaň zabíjí tě to!" vykřikl Mickey a odtáhl mě od ní dal. Popadla jsem dech.

"Myslím si, že jsme v průšvihu." ozval se Cal. Nechápavě jsem se rozhlídla. Všude kolem nás stáli lidé. Tím, že jsem se jí snažila oživit jsem zrušila kouzlo.

Seděli jsme přivázaní nějakým řetězem v obrovské místnosti. Snažila jsem se to nějak rozvázat, ale nešlo to.

"Luku, Ashův a Lindenův čas běží." řekla jsem vyděšeně.

"Něco vymyslíme." snažil se mě uklidnit. "Kam vlastně odnesli Cat."

Hned jak nás omráčili, vzali Cat pryč. Jediné co jsem slyšela, bylo to, že jí znovu naskočilo srdce.

"Nevím." pokrčila jsem rameny. "Nikdo tady s námi asi nechce mluvit."

"Ale tak to není." do místnosti vešla nádherně oblečená žena.  Na tváři měla úsměv, který mě trošku děsil. "Jsem Kim." představila se. "Vedu to tady."

"Co chcete? Proč nám prostě nemůžete dát Cat?" zeptala jsem se.

"Protože Cat je naše krev."

"Je i moje!" vykřikla jsem. "Potřebují ji." dodala jsem klidněji.

"Aby si zachránila ty dva?" nadzvedla obočí. "To můžeš i bez Cat. Dám ti lék a necháš nás na pokoji."

"To neudělám." zakroutila jsem hlavou.

"Tím pádem umřou. A vy? Vy taky."