Forever and always II.

*7*

Vůbec jsem se nevyspala. Převracela jsem se ze strany na stranu a snažila se přijít na způsob jak si vrátit vzpomínky. Chtěla jsem je. Chtěla jsem všechno, co souviselo s Ashem. Půlku noci jsem pozorovala jak Ash spí. Další důvod proč mi to nechtěl říct, byl ten, abych nenáviděla matku ještě víc. Ale ono to už nejde. Jak mohlo být v naší rodině tolik lží?

Ráno jsem vstala jako první. Oblíkla jsem si černé legíny a Ashovu triko, které stále vonělo jako on. Vydala jsem se dolů nachystat Cat a Aspenovi snídani. Rozhodla jsem se jim udělat vajíčka a s mojí rychlostí byli během pár minut.

Potom jsem si sedla do obyváku a vytáhla knihu kouzel, kterou skoro nepoužívám. Hledala jsem kouzlo na vrácení paměti, ale nic takového tu nebylo. Potom mi došlo, že bych mohla jet do lesa, a promluvit si s babičkou a dědou. Tedy jestli tam stále jsou.

"Jsi v pořádku." Cat sešla tak potichu, že jsem jí ani neslyšela. Koukla jsem se na ní.

"Zjistila jsem, že máma mi vymazala vzpomínky na Ashe." vysvětlila jsem. "A já si celou tu dobu myslela, že můj první kluk byl Luke." řekla jsem naivně.

"To udělala máma?" zeptala se Cat a já si v jejím hlase všimla zklamání. Nedošlo mi, že mámu nepotkala a dělala si naděje jak je úžasná.

"Panebože Cat omlouvám se." zašeptala jsem a vzala jí za ruku. "Nechci ti kazit iluze o mámě. Byla milující, ale ráda lhala." ušklíbla jsem se. Cat se pousmála.

"Máš nějaké fotky? Protože tady jsou jen fotky kluků, tebe a Rosie." vysvětlila.

"Jo mám. Na půdě je krabice. Až moc to bolí, když jí vidím." řekla jsem. Cat se zvedla.

"Můžu tam jít?" zeptala se.

"Jasně." přikývla jsem. "Ale prvně se nasnídej, udělala jsem tobě i Aspenovi snídani."

"Děkujeme." usmála se a zmizela nahoře, aby vzbudila Aspena. Zvedla jsem se a vydala se taky nahoru. Vešla jsem do ložnice. Ash seděl na posteli a přemýšlel.

"Stalo se něco?" zeptala jsem se a sedla si vedle něho. Otočila jsem se k němu čelem, abych mu viděla do očí. Chytla jsem ho za ruku a položila jí na moje stehno.

"Nic, jen-" začal, ale zarazil se.

"Jen?" pobídla jsem ho, aby pokračoval. Ash se mi zadíval do očí.

"Slyšel jsem, co si říkala. Mrzí mě, že jsem ti to řekl. Měl jsem prostě mlčet a nechat tě, se na mě zlobit." vychrlil. Překvapeně jsem se na něho koukala. To nemohl myslet vážně. Položila jsem mu ruku na tvář a on se oni opřel.

"Vážně by si chtěl, abych se na tebe zlobila?" zeptala jsem se. "protože to je to, co já nechci. Nechci žádné lži, podvody a nevěry." zašeptala jsem. "Prostě mě štve, že jsem nevěděla, že jsem tě už milovala. Víš co to mohlo znamenat? Mohli jsme spolu být už tak dlouho. Nikdy bych ani nebyla já a Luke. Byli bychom to jenom my dva."

"Ale co když ne? Co kdybychom spolu byli, ale tobě by došlo, že mě nemiluješ a byla by si s Lukem?" zeptal se.

"To by se nikdy nestalo." zakroutila jsem hlavou. Zvedla jsem naše ruce, které jsem měla položené na stehně a přiložila si je na své srdce. "Protože my dva jsme si souzeni Ashi, a vždycky to tak bude. Se vším se popereme a zůstaneme spolu navždy." usmála jsem se.

"Jsi si jistá?" zeptal se.

"Stoprocentně." přikývla jsem a políbila ho. "Pojedu do lesa a popovídám si s babičkou." řekla jsem. "Potřebuju zjistit jak ty vzpomínky vrátit."

"Nebude to nebezpečné, že ne?" zeptal se opatrně.

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Nic se mi nestane." usmála jsem.

"Dobře." přikývl a znovu mě políbil. "Miluju tě, víš to?"

"Hodně dlouho." přikývla jsem a zmizela.

Měla jsem to v lese nejradši. Kdykoliv se něco stalo, nebo mě něco trápilo zmizela jsem sem. Vydala jsem se k sídlu princezny. Ano pořád tady stojí, a nevyužívá se. Nabízela jsem ho Lucy a Sebovi, ale odmítli.

Naštěstí jsem nikoho nepotkala, tak jsem se nemusela zdržovat. Vešla jsem do domu a pocítila jsem tu známou vůni. Pousmála jsem se, ale nezdržovala se.

"Babi! Dědo!" zakřičela jsem. Přede mnou se objevil stín. Nebyla to ani babička a ani děda. "Tebe zrovna teď vidět nechci!" zasyčela jsem na mámu a otočila se.

"Tiffani vysvětlím ti to!" zakřičela za mnou máma. Otočila jsem se.

"A co? Že mi jen celý život lžeš? A že si mi ukradla vzpomínky?!" ironicky jsem se zasmála. "Na tom není, co vysvětlovat." zakroutila hlavou a chtěla odejít.

"Vím jak si můžeš vrátit vzpomínky zpět!" zastavila jsem se. To je jasný, že to vy. To ona mi je vzala.

"Jak?" otočila jsem se.

"Je to velice složité a nebezpečné kouzlo.." začala, ale skočila jsem jí do řeči.

"Nezapomeň, že to kouzlo budu dělat hlavně kvůli tobě!" máma si povzdychla.

 "Musím to kouzlo udělat já." pokračovala. "A musím vědět, že mi důvěřuješ!"

"Už nikdy ti nebudu důvěřovat!" zakroutila jsem hlavou. "Ale pro to kouzlo možná ano." dodala jsem. "Ale po skončení kouzla tě už nikdy nechci vidět!"

Ahoj tak se hlásím s novou kapitolou :) Je tu možnost, že by byl Wattcon v Brně. Nevím kdy přesně, ale plánuje se to asi na srpen. Tak kdo by přišel? :)