Forever and always II.

Deník

Uběhli 3 roky od té doby, co jsem se stala paní Irwinovou. Vše je pořád při starém. Penelopa se už neobjevila, tátu jsem už taky neviděla. Rosie začala chodit do školy. A já? Já a kluci jsme si otevřeli pekařství. Možná si říkáte, jak si můžou tohle upíři otevřít. Ale už jako člověk jsem měla tenhle sen. A to, že jsem se stala upírem mi v tom nezabránilo.

Pořád jsem královnou a v lese je vše v pořádku. Všichni jsou zdraví a šťastní. Bývám tam každý týden. Lucy se vdala za Sebastiana a teď se jim narodila dcerka. A jméno? Tiffani.

Zrovna teď mám směnu v pekárně já. Rosie vzal do školy Calum s Lukem. Otevřela jsem a vešla dovnitř. Jako vždy mě do nosu praštila vůně pečiva. Než jsem otevřela, měla jsem toho na práci hodně. Třeba dát péct muffiny. Mávla jsem rukou a všechno se dalo do práce. Ano uznávám, možná jsme tak dobří kvůli kouzlům. Uvázala jsem si kolem pasu zástěru a odešla dopředu připravit stoly. Potom jsem otočila ceduli na otevřeno.

Vrátila jsem se pult a čekala na hosty, kteří se začali hrnout po pár minutách.

"Ahoj princezno." v kavárně se objevil Ash s Lukem. Nahnul se přes pult a políbil mě.

"Ahoj." usmála jsem se na něho. "Jak bylo na lovu?" zašeptala jsem.

"Dobře." usmál se a došel za mnou za pult. "S čím chceš pomoct?"

"Zvládám to." pokrčila jsem rameny a rozhlídla se po kavárně. Luke si sedl na barové židličky.

"Pojedeš pro Rosie sama?" zeptal se mě Luke.

"Jo." přikývla jsem. "A potom přijedeme ještě sem, aby si vzala něco dobrého."

"Dobře." přikývl Luke. "Já to tady dneska klidně zavřu." nabídl se.

"To by si byl nejhodnější." usmála jsem se na něho.

"Já vím." ušklíbl se.

"Nebal mi moji manželku." zasmál se Ash a přitáhl si mě k sobě. Zasmála jsem se.

"Omlouvám se." zvedl Luke pobaveně ruce nad hlavu. Najednou se otevřeli dveře. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale najednou se mi zatočila hlava. Podlomila se mi kolena a Ash mě musel chytnout. Pomohl mi k židli, na kterou jsem se posadila.

"Co se stalo?" zeptal se vyděšeně.

"Já nevím." zašeptala jsem. "Udělalo se mi zle."

"Dobrý den." ozvalo se u pultu. Zvedla jsem hlavu. Stála tam dívka. Mohlo jí být tak okolo 20. Připadala mi známá, ale nevím odkud.

"Obsloužím jí." zašeptal Ash a odešel za dívkou. Sledovala jsem jí. Vážně mi připadala známá. Ale věděla jsem, že dnes je tu poprvé.

"Dala bych si čokoládová muffin a bílou kávu, prosím." usmála se na Ashe. Ten přikývl a začal připravovat objednávku. Dívka si prohrábla své hnědé vlasy a její zrak spadl na mě. V jejích očích se objevilo překvapení, které ale hned zmizelo.

"Tady." Ash položil sáček s objednávkou na stůl. Dívka rychle položila peníze a rychlím krokem odešla. Ještě předtím než vyšla z kavárny se na mě otočila.

"Ty jí znáš?" zeptal se mě Luke.

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Tedy myslím." koukla jsem se na hodiny. "Asi už pomalu pojedu." stoupla jsem si, ale to jsem neměla. Znovu se mi zatočila hlava. Ash u mě byl do vteřiny a chytl mě.

"Pro Rosie pojedu já." řekl. "A tebe odvezu domů, do postele."

"A já se postarám o kavárnu." Luke zalezl k nám za pult. "Běž si odpočinout." koukl se na mě.

"Fajn." zašeptala jsem. Nechala jsem Ashe, aby mi rozvázal zástěru. Vzala jsem si kabelku a on mě chytl okolo pasu. Spíše mě podpíral, abych se vůbec dostala do auta. Když mě posadil do auta, prohrábla jsem si vlasy. Co se to se mnou děje? Do té doby, než vešla ta dívka do kavárny mi nic nebylo. Ash si sedl za volant a ustaraně se na mě koukl.

"Bojím se tě nechat doma samotnou." řekl. Koukla jsem se na něho a chytla ho za ruku. Pokusila jsem se o úsměv.

"Hned se vrátíš." zašeptala jsem. "Stejnak si zdřímnu." Ash přikývl a rozjel se domů.

Ash mě ještě odnesl do postele. Potom rychle jel pro Rosie. Zakryla jsem se a zavřela oči. Ale než jsem stihla usnout, uslyšela jsem ránu, která se ozvala dole. Povzdychla jsem si a vylezla z postele.

Vyšla jsem z pokoje a vydala se dolů. Rozhlídla jsem se po obyváku, ale nikdo tu nebyl. Nechápavě jsem se vydala do kuchyně. Dveře na zahradu byli otevřené. Došla jsem k nim a zavřela je.

"Je tu někdo?!" zavolala jsem. Nikdo se neozval. Jaké překvapení... Vydala jsem se nazpátek nahoru. Ale asi v půlce jsem uslyšela kroky. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na půdu.

Byla jsem si jistá, že před chvilkou ty dveře byli zavřené. Vydala jsem se tam, připravená bojovat. Ale když jsem se dostala nahoru a rozhlídla se, zjistila jsem, že tu nikdo není. Nechápavě jsem svraštila obočí. Uprostřed místnosti na zemi, ležela nějaké kniha. Došla jsem k ní a zvedla jí. Otevřela jsem jí a zjistila, že je to nějaký deník. Podle písma ho psala máma. Jak jsem si ho mohla nevšimnout? Otevřela jsem deník na prvním zápise.

13. května

Všechno je špatně. Já nemůžu být těhotná. Nesmím být těhotná s Peterem. Co se stane, až se to dítě narodí? Peterova rodina mi to miminko, budou chtít vzít. Nezvládla bych bez něho žít...

Nechápavě jsem ten deník zavřela a prohlídla si ho. Jestli to psala máma, o jakém dítěti to psala? Protože o tom, že je těhotná se nemohla dozvědět v květnu. To by nedávalo smysl.

"Tiffani, kde jsi?" uslyšela jsem Ashův hlas. To už jsou doma?

"Na půdě!" zakřičela jsem nazpět. I s deníkem jsem se vrátila dolů. Půdu jsem zavřela a vydala se za Ashem a Rosie dolů.