Forever and always II.

*8*

Tenhle díl bude spíš taková vzpomínkový, tak aby jste to chápali :)

Vracela jsem se pozdě domů, od mé kamarádky Lee. Tedy jestli to je pořád moje kamarádka. Dost jsme se pohádali, kvůli jednomu klukovi. Nesnášela jsem tu cestu a hlavně, když jsem musela jít sama. Mohla jsem zavolat mámě, ale nechtěla jsem jí rozrušovat. Měla jsem sluchátka v uších a vešla do temné uličky. Pomáhala mi hudba, která hrála přímo do mých uší. Konečně jsem se blížila ke konci uličky, když mi do cesty vstoupili nějací chlápci. Sundala jsem si sluchátka.

"Ale, ale kohopak tu máme?" zeptal se jeden a ušklíbl se. Udělal ke mě krok, ale já ucouvla. Doufala jsem, že neslyší moje srdce, které zrychleně bilo.

"Co chcete?" zeptala jsem se a byla pyšná, že se můj hlas netřese.

"Tebe." řekl druhý. A bylo to tu, čas na útěk. Co nejrychleji jsem se otočila a běžela. Slyšela jsem jak běží za mnou a něco nadávají. Doufala jsem, že někoho potkám. Slušného. Najednou jsem do někoho narazila. Objevil se tam z ničeho nic. Zvedla jsem hlavu, abych se koukla kdo to je. A spatřila ho. Nejkrásnější kluk na světě.

"Kdo jsi?" vypadlo ze mě. Ale to nás dohonili ti chlápci.

"Hele mladej ta je naše." řekl jeden.

"Teď už ne." kluk mě schoval za sebe. "Měli by jste jít, nebo zavolám policajty." chlápci si ho změřili pohledem. Ten jeden toho druhého bouchl do paže.

"Pojď najdeme nějakou jinou." potom se oba otočili a odešli. Chvíli jsme tam ještě bez hnutí stáli, potom se na mě ten kluk otočil. Pořádně jsem si ho prohlídla. Oříškové oči, hnědé skoro kudrnaté vlasy a šátek. Mohlo mu být tak 18náct.

"Jsem Ash." promluvil. "Pojď doprovodím tě domů." usmál se.

Vyletěla jsem do sedu a zrychleně dýchala. Máma stála u okna. Když si všimla, že jsem vzhůru otočila se na mě.

"Jak ti je?"

"Fajn. Jdeme pokračovat?"

"Tiffani, měla by sis odpočinout.."

"Chci pokračovat!"

"Dobře." máma si povzdychla. "Tak si zase lehni a zavři oči." poslechla jsem a máma začala říkat kouzlo.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem ho pozvala na pouť. Myslela jsem, že odmítne, ale když to přijal, myslela jsem, že budu skákat radostí. A teď stojím před zrcadlem a přemýšlím, jestli můžu jít v džínových kraťasech a bílém tílko. Ale na převlíkání už nebyl čas, protože jsem uslyšela zvonek. Vzala jsem si malou kabelku a vyběhla z pokoje. Na schodech jsem se zastavila.

"Ahoj." řekla jsem s úsměvem a sešla schody. Máma stála opodál a sledovala nás. Ash se na mě usmál. Koukla jsem se na mámu. "Tak já jdu, dobře? Dojdu tak jak jsme se domluvili."

"Dobře." přikývla máma a věnovala mi pusu do vlasů. Potom jsme se s Ashem vydali do parku. Počasí bylo nádherné.

Byli jsme snad na všech atrakcí.. Potom nám Ash koupil stejné trika, které jsme si hned oblékli. Vytáhl z kapsy mobil.

"Co to děláš?" zeptala jsem se s otazníkem v očích.

"Uděláme si fotku." usmál se a za pás si mě přitáhl k sobě. Zamířil na nás foťákem. Oba dva jsme se usmáli a on nás vyfotil. Koukla jsem se na hodiny.

"Už bych měla jít." řekla jsem zklamaně.

"Doprovodím tě." řekl rychle Ash. Snažila jsem se nevypadat tak nadšeně. Vydali jsme se ke mě domů. Ale cesta netrvala věčně. Když jsme stáli před mým domem, koukla jsem se na Ashe. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Ale než jsem se stihla zeptat, co se děje lehce přitiskl rty na ty mé. Začal s nimi pohybovat a já spolupracovala. Byl to můj polibek a nemohl být dokonalejší. Potom se Ash odtáhl a na tváři měl úsměv.

"Dobrou princezno." zašeptal.

"Dobrou." usmála jsem se a zmizela v domě.

Koukla jsem se na mámu. Chtěla něco říct, ale já jí předběhla.

"Proč si mi to udělala?" zakřičela jsem. "Kvůli tobě jsem všechno ztratila. Bylo v mém v životě vůbec něco pravdivé?"

"Tiff-"

"Nechci slyšet omluvy, sakra!"

"Prostě jsem pro tebe nechtěla takový život! Nechtěla jsem, aby si žila s těmi zrůdami!"

"Ta jedna zrůda ti zachránila život!" připomněla jsem. "A já jsem taky ta zrůda.. Víš co, jdeme pokračovat. už chci vypadnout." pevně jsem zavřela oči. Chvíli bylo ticho, ale nakonec použila kouzlo a já se dostala k poslední části mých vzpomínek. Těch nejsmutnějším..

3 týdny. Trvalo to nádherné tři týdny a možná by to trvalo dýl. Každičký den jsem byla jen s Ashem. Máma byla zvláštní, ale neřešila jsem to. Vracela jsem se s Ashem z kina ke mě. Držel mě za ruku a já si ten pocit užívala. Na každém kroku jsme se zastavili a Ash mě políbil.

Před mým domem, jsem se na Ashe zadívala. Připadalo mi to jako první noc. Ale dnešek měl být jiný.

"Ashi-" začala jsem. "Přemýšlela jsem, jestli ti to mám říct, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano." řekla jsem.

"Co mi chceš říct, princezno?" zeptal se s úsměvem. Zhluboka jsem se nadechla.

"Miluju tě." vypálila jsem ze sebe. Bylo to poprvé, co to moje ústa vypustili.

"Vážně?" zeptal se. Přikývla jsem. "Tak to jsem rád." usmál ještě víc. "Protože to stejné cítím k tobě." pohladil mě po tváři. Natáhla jsem se pro polibek, ale najednou se otevřeli dveře. Vyřítila se z nich má matka. V ruce něco držela a rychlými kroky se vydala k nám. Poznala jsem své triko a fotku s Ashem.

"Mami-" začala jsem, ale máma mi skočila do řeči.

"Drž se od ní dál, zrůdo!" zakřičela.

"Paní-" Ash chtěl něco namítnou, ale máma byla zase rychlejší.

"Vím, co jsi zač! A mojí dceru nedostaneš! A teď vypadni a už se nikdy nevracej!"

"Mami.." vzlykla jsem. Po tváři mi už tekli slzy. "To nemůžeš, miluju ho.." koukla jsem se na Ashe, který mě se smutkem pozoroval.

"Ale můžu!" zakřičela. Otočila se na mě a hrubě mě uchopila za paže. Začala něco mumlat, čemu jsem nerozuměla. Najednou se mi chtělo hrozně spát. V hlavě mi běhali vzpomínky na Ashe. Jakoby nevěděli, co mají dělat. A najednou byla tma a vzpomínky zmizeli. Žádný Ash neexistoval.

Ahojky doufám, že se vám ta kapitola líbila :) Je nový Watty Awards, tak kdyby jste mě chtěli nominovat :) Odkaz máte v komentářích :)

Ps.: Odpustili by jste její matce? :O

Ps2: A taky chci poděkovat za nový Cover