Jak se to mohlo stát?

50.

O dva roky později v létě
(Rok 2020)

Petra s Anetkou bydlí stále v Bratislavě. Anetce už je rok a půl.
Petr na ni stále nezapomněl a stal se z něj docela známý zpěvák jako "Stein27"

Pohled Petry:

Dva roky.
Dva zkurvený roky.
A já na něj stále nezapomněla.

Přesně dneska jsou to dva roky, co jsem k němu jela a tři roky od toho, co jsme se dali dohromady. Ten čas tak utíká..

Strašně bych si přála aby tu byl s náma.
Alespoň s Anetkou..

Anetka už alespoň něco blábolí. Něco čemu bohužel nerozumím, ale třeba někdy porozumím.

Co tak vím, tak z Petra se stal zpěvák/rapper.
Vím to jen od mojí kamarádky, která tohle všechno ví. Jedinej člověk, kterýmu můžu říct vše a vždy mě pochopí..
Neslyšela jsem žádné jeho písničky od doby, co spolu nejsme.
Neslyšela jsem jeho hlas celé dva roky.
Není na čase to změnit?

Anetka usla a já beru do ruky telefon, kde otevřu Spotify a do vyhledávače píšu "Stein27"
Pak už jen zapínám nějaký playlist a pokojem se rozezní skladba s názvem "Růže"

Poslouchám první větu. "Ahoj kotě snad tě neruším" a naskočí mi husina
Jak kdybych měla deja vu..
Z čeho ale?

Písničku nechám dál puštěnou až do části "Asi žijem moc rychle, umíráme pomalu.. Věř mi, že jsem ti nechtěl posílat tyhlety zprávy"
Až teď mi to došlo.
Hlasovky od něj.

Hned najedu do naší konverzace na Instagramu a pouštím hlasovku, kde přesně tohle říká.
Petře co to vyvádíš?

Nechápu vůbec nic, ale písničku nechám dohrát do konce.
Pak už to radši vypnu.
Stačilo už.
Musím zapomenout nebo se z toho zblázním.
Nevím, jestli jsem ráda, že si mě vůbec pamatuje nebo jsem spíš smutná z toho, že si mě pamatuje a udělal z toho písničku.
Co jsem tak koukala na čísla, tak je to docela úspěšný..
Říkala jsem, že to dokážeš a tys to vážně dokázal Petře..