Jak se to mohlo stát?

15.

Sedám si k mámě a Renatě a s chutí se pouštím do jídla.
Chuť mě přechází v momentě, kdy si vybavím tu situaci s Petrem, proč najednou byl takovej.. jinej?

Máma bere Renatě talíř a jde ho umýt.

,,Stalo se něco Péti?" šeptá Renata aby to neslyšela máma.

Jen zákoutím hlavou na nesouhlas, přeci jen nemusím to hned říkat jeho mámě.
Třeba se nic nestalo a zbytečně se stresuju.

,,Vypadá to, že jste si s Petrem sedli" usmívá se

,,Jo, je fajn" odpovím a dál papám svoji kaši

,,Hele upozorním tě rovnou, protože on ti to sám neřekne.. Je hodně náladovej, jednou tak, pak tak, je možný, že některý dny se nebude chtít bavit a pak za tebou sám přijde třeba ještě ten den nebo tak, že se omlouvá nebo tak něco.. Nezlob se za to na něj, on za to nemůže" říká Renata.

,,Já ho chápu, ale jsme v pohodě" usměju se, dojím svoji kaši a jdu za mamkou abych ji dala talíř, který následně umyje a já se vrhnu do utírání nádobí.

,,Čau" zdraví nás všechny Petr, který jde dolů po schodech.
Ani se neotočím a prostě utírám nádobí.

,,Ahojky, máš hlad?" ptá se moje máma Petra, který odpoví jen krátce a to "ne"

,,Dneska jedeme pro bazén, protože má být celý týden hezky a ten co jsme tu měli tak už tu není, asi jsme ho vyhodili minule" oznamuje moje máma.

Bazén? Hlavně to ne, prosím

,,A my musíme s váma?" ptá se Petr. Kdyby se nezeptal, zeptám se já.

,,Nemusíte, jen vám říkáme, že odjedeme pak" odpovídá tentokrát Renata.

Doutřu nádobí a jdu nahoru, nemám tu co jinýho dělat.