Jak se to mohlo stát?

10.

,,Tak jsme tu" říkám s úsměvem a před náma se prolíná pole na kterém jsou slunečnice.

Nic neřekne jen se usmívá a jde jednu ze slunečnic utrhnout a následně ji nese mně.

,,Jestli mě zavřou za to, že jsem to utrhl, tak mi to vlastně ani nevadí" zasměje se a dává mi ji.

,,To je poprvý, co mi někdo dal kytku.. děkuju" beru si ji od něj a obejmu ho. Nečeká to, ale obejme mě nazpět. Jinak ano, předtím jsem nikdy kytku nedostala a tohle.. je hezký prostě.

,,Tak to ti je budu muset nosit častěji" usměje se a furt mě objímá.

Jeho objetí je takový... cítím se v něm bezpečně prostě

Není vlastně trochu divný, že se známe od dětství, ale nejspíš si ani jeden nepamatujeme toho druhyho a teď tady spolu stojíme v objetí?
Možná jo, ale vlastně mi to nevadí

Po chvíli se pustíme a sedame si vedle sebe na deku, ale furt je mezi náma místo.

Petr se přisune blíž ke mně a šeptá mi do ucha: ,,sedni si na mě radši kotě" usměje se, ale ne tak jako nadrženě, spíš tak.. hezky

Jak řekne, tak udělám i když nevím proč chce abych to udělala, jestli čeká, že s ním budu spát tak vůbec, jsem pořád taková odtažitá trošku.

,,Nemusíš se bát, neudělám ti nic, co nechceš, jen se chcu objímat" říká a dává mi ruce kolem pasu nacož mu já dám ruce kolem krku a objímáme se.

Po chvíli si lehne a tím pádem já s ním.

Nic neříkáme a prostě se objimame při západu na poli slunečnic, je to hezký.. s ním..