Jak se to mohlo stát?

47.

Bude to teď hodně cestování časem, tak snad vám to nevadí, ale nemyslím si, že by bylo nějak zajímavé popisovat každý den a tak.
-------------

Tak jo, dítě jsem si nechala a momentálně jsem v 8. měsíci.
Termín porodu mám za 5 týdnů a měla by to být holčička.

Na Petra se stále snažím zapomenout, ale moc to nejde. Furt mi ho něco připomíná. Moje máma se na něj furt vyptává, ale vždy to nějak zakecám.

Jinak taky jsem se přestěhovala do vlastního bytu.
Prostě jsem už nechtěla být s rodiči.

Co tak vím, tak Petr se začal věnovat hudbě, vydal nějaký písničky a má nějakou tour s Calinem a ostatníma nebo co, nevím, neřeším.

Myslím si, že už na mě prostě a jednoduše zapomněl.

Petrovo pohled:

Začátek roku 2018 a já na ni furt nemůžu zapomenout.

Mluvil jsem o Marie mezitím, co jsem miloval ji.

Byla jediná, která mě brala takovýho jakej jsem a nebyla semnou jen protože mám peníze nebo protože se jí líbím vzhledově.
Viděla ve mně někoho, kdo bohužel nejsem, ale chtěl bych být.

Slibuju, že jestli se ještě někdy potkáme, tak budu lepší, než kdy dřív..

Vím, posral jsem si to sám, ale i tak mi strašně chybí.
Nevim ani, co mě to napadlo.. Bylo to poprvé, co jsem tohle udělal a lituju toho neskutečně moc.
S ní to v posteli bylo vždy úplně jiný. Nechala mě abych s ní dělal cokoliv co chci já, neříkala mi, co můžu a co nemůžu. Mohl jsem vše.

Snažil jsem se jí volat nebo psát, ale nic. Prostě nic.. Odignorovala mě a blokla si mě přes číslo aj všude možně, ale instagram nechala, jen mě přestala sledovat a mě si též odebrala.
Napsal bych ji, ale proč to dělat, když nemá zájem..

Uzavřel jsem se víc do sebe a začal jsem se víc věnovat do hudbě. Je to momentálně jediná věc, která mě ještě baví.
S Calinem se kterým jsme se usmířili, teda ne, že by jsme byli nějací velcí kamarádi, ale bavit se spolu dokážeme, tak plánujeme udělat pisnicku, nejspíš se bude jmenovat "Růže". Napsali jsme to spolu.

"Ahoj kotě, snad tě neruším, promiň, že volám, je tolik hodin.. Krev teče mi po tváři, nevěděl jsem, že to bude bolet... Nevěděl jsem, že jich bude tolik.. Všude krev a já se bojím, toho co přijde, odpusť mi.. Asi nezvládnu zítra dojít... Asi žijem moc rychle, umíráme pomalu, věř mi, že jsem ti nechtěl posílat tyhlety zprávy... Jako nebyl zítřek, miluj jako bych byl poslední, daruj mi tvůj poslední výdech, nebudu tu, když se rozední.... Odpusť mi mé hříchy.."
A tohle je hlasovka, kterou jsem ji poslal, když jsem byl pod vlivem alkoholu, drog a trávy.
Ráno jsem si to nepamatoval, ale nějak jsem se objevil u Calina a pustili jsme si to a napadlo nás z toho udělat písničku.

Nejsem si jistej, jestli se to chytne, ale Calin říkal, že doufá, že jo, tak nevím, uvidíme.
Měli by jsme to teď někdy jít nahrávat..