Jak se to mohlo stát?

2.

,,Pojď už nebo to fakt nestihneme a budou tam zbytečně čekat" řve na mě máma z kuchyně, když si dodělávám poslední vrstvu řasenky.

,,Jo, už jdu" beru do ruky tašku, kam ještě přihodím makeup, kterým jsem se teď malovala a jdu za ni.

,,Konečně, už jsem myslela, že nepřijdeš!" říká naštvaně a jde se obout.

Pokrčím rameny, obuju se a jdu ven. Dnes je krásně!

Chatu máme tak 20km od baráku, takže cesta ubíhá docela rychle.

,,Pamatuješ si Petra?" prolomí mamka ticho. Petra? Kdo je Petr?

,,Ne, kdo to je?"

,,Kluk se kterým si prožila velkou část dětství, protože jsme se dřív hooodně bavili s jeho mámou" řekne spokojeně

,,Aha.. nepamatuju si ho, proč jste se přestali bavit s tou jeho mámou?"

,,V podstatě jsme se nikdy bavit nepřestali, jen jsme pak obě měli děti, chodili jsme spolu s vama různě ven, ale nakonec se Renat přestěhovala do Brna za jejím přítelem.. otcem Petra a tak už nebyl čas se vídat"

,,Jo taak" odpovím a mamka už parkuje u chaty.

Vůbec nevím co čekat, protože nevím kdo to je.. Vůbec si ho nepamatuju.