Skleněná princezna

125. Báječná rodina

Raul seděl v pondělí večer na terase vily a uvědomil si jak moc šťastný tu je. Vědomí toho, že Lenka a Petr tu budou trvale žít ho naplňovalo radostí a štěstím. Byli teď dohromady úžasná báječná rodina a on děkoval osudu za tohle štěstí. On sám měl kdysi ke štěstí jen kousek, ale pak žena kterou miloval podlehla zákeřné nemoci a on už znovu trvale žádnou ženu k sobě do života nepustil. Občas měl partnerku, ale nebylo to nic vážného a vyhovovalo mu to. Nevěděl ani jestli by vůbec ještě teď chtěl s nějakou ženou sdílet život a muset se přizpůsobovat mu nikdy moc nešlo. Lenku a Adama bral vždycky víc jako děti než neteř a synovce. Co zemřeli jejich rodiče to jen bylo víc intenzivní. Zadíval se do zahrady a věděl, že teď už je všechny čeká jen báječný čas. Léto se plně přihlásilo o slovo a zahrada byla v plném květu. Taky ho napadlo, že až bude mít Sid miminko a on doufal, že to bude brzo tak by možná stálo za to udělat i nějaké posezení na zadní zahradě. Byla tam hlavně tráva a nejdůležitější bylo, že stín tam byl celý den a díky blízkému lesů i větší chládek. Možná by to mohl Adamovi navrhnout. Naštěstí tady díky nové terase taky bylo příjemně a on si to hodně užíval.

Zadíval se na růže u vstupu a musel uznat, že Lenka to vybrala skvěle. Mladí byli dneska všichni v práci a on si užíval čas je pro sebe. Lenka a Petr se včera vrátili ze Šumavy a oba vypadali odpočatě a šťastně. Teď pro ně nastalo nové období, kdy si můžou chodit kam chtějí a nemusí se ničím trápit. Veškeré nebezpečí bylo pryč a oni tak mohli dávat svoji lásku na odiv. Všiml si, že zrovna přišla domů Sid, šla dnes do práce pěšky a za chvilku už se objevila v kuchyni. "Ahoj strejdo, užíváš si volno?" "Samozřejmě holčičko a je to vlastně moc příjemné. Jsem rád, že už jsou ti dva zpátky a hlavně Petr, že si odpočinul." "Souhlasím, protože toho na něj teď bylo opravdu hodně a všechen ten stres mu určitě dobře nedělal. Naštěstí už je to všechno pryč." "Chceš pomoct s přípravou večeře?" "Jsi hodný, ale odpočivej. Mám všechno nachystané a stačí dát kuřecí maso do trouby. Všechno mám na jednom plechu i s bramborami a tak to bude rychlovka." "Tak dobře a sedneš si pak ke mě doufám?" "Dojdu se převléknout a hned jsem dole a samozřejmě, že pak k tobě sednu." Raul se usmál byl tak rád, že Sid vstoupila do jejich životů.

Lenka dokončila veškerou práci co měla na dnešek v plánu a zavřela počítač. Za chvilku jí vyzvedne Adam, protože jeli do práce spolu. Bylo to pohodlné a pokud neměli schůzky mimo sklárnu tak i hodně praktické. Během dne si psala a volala s Petrem a byl to báječný den. Bylo jedno, že jsou oba v práci, protože teď už si nemuseli dávat pozor. Mohli dělat cokoliv chtěli. Teď se tu taky ještě stavila Alena. "Ahoj promiň netuším tě?" "Ty nikdy ale to přeci víš. Co se děje, vypadáš ztraceně." "Jde o Jitku a její neteř. Bože Leni mě je té malé tak líto. Představ si, že bývá u té sousedky skoro pořád, protože máma na ni nemá čas. Tahá se s chlapama a vypadá to jako by jí Lucka překážela." "Álo to je mi líto, chceš abych poprosila Petra o pomoc, nebo dá se teď vůbec nějak pomoct?" "Asi zatím ne, ale já to potřebovala někomu říct. Jitka se tím trápí a já samozřejmě taky. Přemýšlíme jak se s ní zkusit vidět naživo, ale je to blbý. Kdyby na to její máma přišla tak by měla asi velký problém jak Lucka tak Kateřina, tak se jmenuje ta sousedka. Je to učitelka a mohlo by to ohrozit i její práci." "Podívej jsme tu všichni pro vás, tak jako jste tu byly vy dvě pro nás. Kdyby cokoliv tak můžeš volat ve dne v noci a něco vymyslíme." Lenka kamarádku objala a pak sledovala jak odchází. Sakra tolik rodičů marně touží po dětech a nemají je a tady je někdo kdo se nestará. Ach jo život občas není vůbec fér.

Během chvilky přišel Adam a jeli domů, kde už byl i Petr a tak si společně všichni sedli k akorát hotové večeři. Lenka jim vyprávěla to co jí řekla Alena. "Teď s tím asi nic neuděláme, ale měli bychom být ve střehu." "Souhlasím lásko a teď z jiného soudku, mluvil jsem s Richardem a stavil by se tu příští týden ve středu. Sid zařídíš to o čem jsme se bavili?" "Jasně není problém, navíc se to hodí mám ten den volnější a taky bude ještě pár posledních dní v práci Adélka." "Jak Láďa snaží, že už bude doma?" Sid se na Adama podívala protocila oči. "Buď ho dřív zabije ona nebo paní ředitelka. Začíná neskonale stresovat, že už to může přijít každým dnem, protože jim to lékařka na poslední kontrole naznačila. Naznačila jen, že už je všechno připravené a v pořádku. Přísahám jestli se jednou až to bude aktuální budeš takhle chovat nechám Petra, aby tě něčím praštil." Tomu se všichni zasmáli a Lenka si všimla jak se Sid zvláštně usmívá. Bylo to zvláštní, ale možná si to jen namlouvat. "Hele on byl vždycky v takových případech trochu stresař a v tomhle ti je armáda k ničemu a on je toho zářný případ." Sid se usmála a zatím si dál držela svoje malé tajemství než ho bude mít potvrzené. Nakonec to byl úžasný rodinný večer.