Skleněná princezna

113. Milá návštěva

Lenka seděla v kanceláři u stolu, který kdysi byl Petra a čekala než skončí. Byl tady s ní Břéťa a jak pochopila tak jí asi hlídal. "Abych si to ujasnila tak tu jsi, protože nemáš nic lepšího na práci, nebo si hraješ na chůvu." "Od obojího trochu, ale hlavně tě hlídám. Jsem rád, že Adama napadlo tě přivézt, protože Petrovi to strašně pomůže. Je toho na něj prostě hodně. Všechno to otvírá staré rány a hlavně je děsivé kam tohle všechno sahá." "No ta tiskovka byla dost šílená. Já jsem tu chtěla být, ale bez souhlasu Petra nebo Adama bych sama nikdy nejela." "Adam si to uvědomil a já jsem tu stejně teď tak trochu navíc. Nemám tu pravomoci, jen poradní hlas a hlavně sloužím jako zdroj informací k těm případům od nás z města." Lenka se usmála a věděla, že Břéťa je rád, že se uzavře ten loňský případ. To totiž těšilo i Sid. "Jak to celé vnímá tvoje máma?" "Pořád je v šoku a Markova rodina taky. Ta tiskovka všem stačila, aby pochopily co jsme poslední týdny dělali." "Hlavní je, že všechno šlo dobře hrozně jsem se bála jak o Petra tak o vás všechny." "Já vím a jsem rád, že je po všem. Taky jsem neměl zrovna dobré spaní." Marek si všiml ozbrojenců na chodbě a to byl jasný signál, že výslech skončil a tak upozornil Lenku.

Petr vyšel na chodbu a sledoval ještě konec eskortní skupiny. "Škoda, že nemůžu pít, protože teď bych si panáka dal." "Být tebou tak jdu do kanceláře, myslím si, že to pomůže." Petr se na Adama nechápavě podíval, ale po postrčení se vydal tím směrem a pak už v šoku viděl, že je v kanceláři Lenka. Okamžitě vešel dovnitř a chytil jí do náručí. "Miláčku, tak moc jsi mi chyběla miluju tě." "Taky tě miluju." Petr Lenku políbil a pak jí jen držel v náručí a konečně mu došlo kde byl Adam. Pochopil, že potřebuje mít Lenku u sebe a tak pro ní zajel. Teď si jen užíval jak jí mohl držet v náručí a čerpat sílu z její přítomnost a lásky. Adam stál opřený o zeď u kanceláře a Marek vedle něj. Taky se k nim přidal Břéťa a ostatní jen nechápavě sledovali co se děje. "Moc pěkně sehrané, ale jak jsi jí sem tak rychle dostal?" Adam se na Marka podíval. "Alena mi jí přivezla na půl cesty, ani jsem nemusel prosit. Už se nemusí schovávat a on jí teď potřebuje stejně jako ona jeho." Honza se díval na Petra jak stojí v objetí s krásnou mladou ženou a úplně nechápal co se teď stalo. Navíc si všiml, že i většina ostatních je zmatená.

Jako první se ozvala Soňa. "Rozhodně mu to přeju a vypadá šťastně. Oni to dlouho tajili? Kvůli tomu případu předpokládám, ale jak se jim to podařilo." Břéťa se podíval na Adama a začal se smát tak jako Marek. "Myslím si, že když Adam zvládl pořádat tajné schůzky na střelnici a zajistit nám vybavení tak sestru ochránit zvládl levou zadní." Honza se šokovaně podíval po ostatních a pak na dvojici v kanceláři. "To je tvoje sestra?" "Rozhodně ano a jsou spolu už dost dlouho. Marek a Břéťa to taky dlouho nevěděli a pak jsme to dalším neřekli. Nešlo o důvěru, ale už tak to vědělo dost lidí, abychom je zvládli ochránit." Adam se podíval na ty dva a věděl, že teď už je všechno jak má být, protože Lenka si poradí s tím jak nebylo Petrovi dobře. Petr si dopřál dostatek času na to, aby si užil tuhle chvíli. Milá návštěva byla lékem na jeho zraněnou duši. Všechny výslechy a svědectví otvírali staré zahojené rány a on věděl, že bude chvíli trvat než se zase úplně uzavřou. Přes Lenky hlavu si všiml lidí na chodbě a jeho pohled se střetl s Adamovým. V tomhle jednom pohledu bylo obsaženo všechno porozumění a vděčnost co teď cítil. Trošku se odtáhl, aby na Lenku viděl. "Jak to vlastně Adam tak rychle stihnul?" "Alena mě odvezla do Poděbrad a tam si mě vyzvedl. Jsem tak ráda, že jsem tady. Moc se mi stýskalo a dělala jsem si starosti." "Já vím a jsem tak rád, že jsi tady. Teď už je mi mnohem líp a taky konečně můžu každému dát najevo jak jsem šťastný."

Po pár minutách už se do kanceláře dostavili i ostatní včetně Milana, který zrovna přišel. Lenka objala Adama a pak se vrátila do Petrova náručí. "Díky Adame opravdu moc si toho vážím. Nechtěl jsem..." Adam dal Petrovi ruku na rameno. "Já vím, ale teď už je to takhle správně a hlavně tobě to pomůže. Navíc ona už byla doma dost nesnesitelná." "No jasně, že Sid žalovala, proč mě to ani nepřekvapuje." "Jen si dělala starosti tak klid prcku." Petr se začal smát a uvědomil si, že tohle už teď bude napořád. Nebudou se muset skrývat a bude moct chodit s Lenkou kam bude chtít. Výborně se všichni bavili, až pak si ho na chvilku vzal Honza stranou. "Jsem rád, že nejsi sám a máš někoho kdo tě miluje. Díky tomu se to všechno líp přežene a ty budeš moct jít dál. Jen nechápu jak se vám to podařilo utajit." "Byla to občas dost sranda, střídání se kdo Lenku poveze ke mě domů, paruky, taky moje návštěvy ve vile s tím, že tam chodím do bazénu. Naštěstí rodina a přátelé nám pomohli. Nechtěl jsem jí do toho všeho zatáhnout, ale láska nakonec zvítězila. Jak dlouho to ještě bude trvat?" "Možná pár hodin a pak už budete moct jet domů." Petr přikývl a zase si šel k Lence pro objetí. Tady mu bylo a dobře a vždycky to tak bude.