Skleněná princezna

109. Klid před bouří

Václav Šádek seděl ve svém autě a čekal. Bylo krátce před pátou ranní a byla ještě úplná tma. Věděl, že tu není sám a to mu dodávalo pocit klidu. Včera večer volal Pokornému, že s ním dneska ráno musí nutně mluvit. Svedl to jak dostal radu na to, že v Ostravě od jejich lidí slyšel nějaké zvěsti o Ivě. Prý jí slyšeli telefonovat s Hájkem a znělo to osobně. Pokorný mu slíbil, že se s ním dneska ráno sejde. Stál na místě, které bylo pro jejich schůzky typické. Vedle něj přes silnici byla nízká kamenná zítka a za ní byli lidé od policie. Další se schovávali za dodávkou v řadě před ním. Ze silnice nebyli vidět a on o nich věděl jen díky tomu, že už tu byl hodinu. Pro jistotu měl na sobě vestu ačkoliv Pokorného seberou ještě než dojde k jeho autu. Jistota byla jistota jak mu řekli a on jim plně věřil. V noci mluvil ještě s Markem Kovářem a byl rád za tuhle možnost. Měl v posledních týdnech možnost hodně spytovat svědomí. Marek mu donesl dopis od dcery a její matky. Ani jedna zatím nevěděla co se stalo a jaký na tom má podíl, ale v dopise stálo, že chtějí aby za nimi přijel jak jen to půjde. Snad dostane poslední životní šanci a vděčil za ní muži, kterého zcela neprávem dlouho nenáviděl.

Při vzpomínce na Petra Hájka se usmál, protože on ho mohl prostě nechat sebrat a nemít s ním žádné slitování. Jenže to byl čestný a správný chlap a on mu teď byl neskonale vděčný. V autě se mu teď rozsvítil telefon s nepřijatým hovorem, číslo znal a znamenalo to, že tenhle klid před bouří končí. Za pár vteřin už viděl ve spětném zrcátku jak za ním zastavilo auto. Pokorný se rozhlédl a pak vystoupil a vydal se jeho směrem. Následujících pár vteřin bylo jak z akčního filmu. Pokorný se přiblížil k jeho autu a už tu byli muži ze zásahové jednotky a donutili ho si lehnout na zem. Václav se teprve teď odvážil otočit a viděl jak Pokorný dostává pouta zatímco ležel na zemi. Bylo po všem tedy alespoň tady, protože to byla jen špička ledovce. Jeden zakuklený policista došel až k němu a on stáhl okýnko. "Je po všem, tady jsme skončili." "Dobře mám jet teď rovnou na oddělení, nebo co mám ještě dělat." "Jeďte rovnou, budou vás čekat a díky." Václav přikývl a sledoval jak jeho bývalého komplice posadili do dodávky a vyrazili. On měl v autě odposlech a sledovací zařízení, ale nic z toho mu nevadilo. Všechno tohle si zasloužil a věděl, že by si zasloužil i vězení. Tomu se sice vyhne, ale svědomí ho bude tížit dál. Nastartoval a vydal se na oddělení hospodářské kriminality, kde na něj čekali.

Na opačné straně Prahy seděl Petr v autě spolu s Adamem a čekali. Zdeněk před chvílí šel na obhlídku a pro novinky. Teď mu přišla zpráva, kterou ukázal Adamovi, byla od Marka. Pokorný je ze hry. Bylo to jednoduché a přesto zcela výmluvené. "Takže všechno začalo." "Jo a jsem rád, že už to bude za námi. Pořád si dělám starosti s tím vším tady. Je to tolik lidí. Ještě, že nám odposlechy a další práce lidí tady v Praze řekli komu se dá věřit a tak je to pro tyhle zmezky úplné překvapení." "Mimochodem co ti dával Marek? Byla to nějaká obálka." "Byl to dopis od Šádka, až to skončí dám ti ho přečíst. Znovu se mi omluvil a opravdu toho lituje. No teď bude mít čas všechno napravit a začal dobře." Adam přikývl a věděl, že má Petr pravdu. Taky se zrovna vrátil Zdeněk s novinkami. "Takže máme podle plánu zatčené lidi mimo Prahu. Celkem je pod zámkem deset lidí. A tady to bude hodně divoké, míří sem Soukup." Petr se na Zdeňka otočil. "Cože? Proč by sem jezdil?" "Z aktuálního odposlechu je jasné, že naše vražedná partička se chystá na Šádka. Sakra jsem rád, že je ten chlap v bezpečí." Petr se podíval na Adama a oběma bylo jasné o co se jedná. "Takže počítali, že Pokorný se s ním dneska sejde a pak si s ním naplánujte další schůzku kde ho zabijou?" "Rozhodně to tak je, alespoň jejich hovor teď ráno tomu odpovídá."

Petr chtěl ještě něco říct, ale přišel k autu Honza a rychle nasedl. "Předpokládám, že vám to už Zdeněk řekl. Šádek teď dorazil na policii a zůstanou tam s ním naší lidé. Jako to, že by se ho chtěli zbavit víme, ale tohle je dost velká změna plánu." "Honzo máme tu dost lidí, nebo máme pomoct?" "Není to potřeba, Milan nenechal tady nic na náhodě a má tu dost lidí. Koneckonců tohle je nejrušnější místo, kde zatýkáme. Bude tu za deset minut a Pavel má za ním přijít do auta." Petr už jen sledoval jak Honza zase zmizel na druhou stranu ulice a pak se vypařil z dohledu. Z bytu Pavla sem nebylo vidět, protože stáli v mrtvém úhlu oken jeho bytu."No tak to budou dvě velké mouchy jednou ranou." Petr se na Adama usmál a zadíval se na ulici před sebou. Byla ještě tma a i park byl téměř prázdný. Jen sem tam se objevila postava se psem, ale všechno bylo pod kontrolou lidí od policie. Civilisté neměli do téhle části přístup. Po hlavní projela tramvaj a ten zvuk ho vytrhl z myšlenek. Ozval se mu telefon a byla na něm zpráva, že Soukup je za rohem a míří směrem k nim. Zahlédl několik lidí jak se elegantně přesunuli ke kraji parku. Daleko před nimi zastavilo auto a on věděl kdo v něm je. Taky teď z domu poblíž místa kde byli vyšel Pavel. Teď nadešel čas zúčtování a konec téhle rozsáhlé skupiny byl blízko.