Knihomolky vetřelec {Ch.L}

64.

Charles

Místo líbánek jsme se vydali na jachtu a byli tam sami spolu i když s Christianem.
Jo malej bude celej já... Bylo to úžasné nikde nikdo, nikde fotografové a podobně. Pak jsem ale odjel na velkou cenu Belgie. Anette s malým zůstali doma a budou mi fandit za obrazovkou. Večer když jsem volal s Nett měl jsem spíš telefonát s Christianem. Prý neusne dokud mě neuslyší. Takže jsme to další den povýšili na videohovor kam se přidal i Carlos a Max.

Tento víkend pro mě vydělal 18 bodů na druhém místě.
Ten den jsem si odpustil večírek a šel volat s rodinou. Malej skákal po naší posteli jako hopík. Skákal v tričku s logem Ferrari. Rozesmíval mě dokud jsem si nevšiml polomrtvé Anette.
„Co s tebou je?"
„Já nevím asi mi nesedlo jídlo byly jsme venku na obědě s Charlotte. A navíc tohle dítě vstávalo v půl páté" Řekne a pokusí se o úsměv.
„Až se vrátím a nepřestane to tak půjdeš k doktorovi " řeknu rozhodně. Pak už si jen popřejeme dobrou noc a hovor ukončíme.
...

„Oblíkej se jdeme k doktorovi" vejdu do obýváku kde Nett leží na gauči a sleduje Chrise jak si hraje.
„To není potřeba" otočí se na bok aby na mě koukala.
„Já bych řekl že jo nechci být vdovec chvíli po svatbě " založím si ruce na hrudi.
„Zlato" řekne a projede si rukou vlasy.
„Nett jen chci vědět co ti je " řeknu a sednu si k ní. Hned se ke mně hrne malej s autíčky. Jezdí mi po koleni a stehně.
„Máš na tom svůj podíl" řekne a mě ještě víc zmate. Koukám na ní. Zvedne se a jde do koupelny. Nehledím na Chrise a zvednu se a jdu za ní.
Chvíli se hrabe v šuplíku a pak vytáhne to co hledala.
Cítím jak mě Chris chytá za nohavici tepláků.
„Zvládneš ještě jedno mimčo?" Zeptá se a podá mi těhotenský test.
„Mon chéri" vydechnu a obejmu jí. Začne mi brečet do ramene. Do toho se na zemi vzteká Christian...vezmu si ho do náruče.  A tak stojíme v koupelně se zjištěním že budeme čtyři.
…

Stejně jsme si zastávku u doktora udělali. Nett je fakt na začátku, začátek druhého měsíce.
…
Před rodinou jsme to tajili do asi čtvrtého měsíce. Kde jsme jim to oznámili při rodinné večeři. Kam přijeli i rodiče Anette.
Nadšení bylo ze všech stran. Veřejnosti jsme to oznámili až teď v šestém měsíci. Rodinná fotka byla opět jasná volba. Christian po zjištění že bude mít malého sourozence nedělá nic jiného než že je u Nett. Odmítá spát ve svém pokojíčku. A to ještě řešíme stěhováni do většího. Asi už teď dva závodní víkendy jsem měl Chrise sebou aby si Nett na chvíli odpočinula. Protože se od ní ani na krok nehne. Chodí za ní všude jako její ocásek. 

„Charlesi nejsem chůva " směje se Joris a otočí se a já mám pohled na svého syna co mu visí za krk přes záda a má z toho strašnou srandu.
Jdu k němu a toho rošťáka si vezmu do náruče. A jak si hrajeme doma i teď ho využiju na posilování rukou. Začnu zvedat ho a tím mu dávám ještě další nával smíchu. I když je tohle dítě neunavitelné jakmile stojí uvnitř v garáži je potichu a vydrží na jednom místě celou dobu. Dneska nás čeká první trénink. A včera při obhlídce stáji a okruhu celkově, byl Chris ve formuli a moje srdce zatleskalo. Fotodokumentace nesměla chybět a Anettina reakce byla jen že ať jejího syna do ničeho nenutím. A moje argumenty že je to i můj syn a má mojí krev nebyly vyslyšeny. A sice bych si do ní rýpnul ještě víc ale na těhotnou ženu to nemá cenu.

Celý závodní víkend vypadal nadějně. Obě auta jela dobře a já se cítil sebevědomě. A tomu pocitu napomáhal i fakt že tam stojí můj malý syn a sleduje mě jako svého hrdinu. A navíc jsme v Monze. Takže všichni fanoušci spoléhají na nás na Ferrari.
Ráno v neděli bylo hektické. Ale k velkému překvapení Christian za to nemohl. Ráno v pořádku vstal nechal se připravit a obléct i na snídani byl v klidu. Ale pak jakmile jsme vyjeli na okruh vzpomněl jsem si že nemám telefon, později mi Nett vynadala a pak se mi vysmála že jsem zapomnětlivý.
Na okruh jsme dorazili včas. Stihli jsme i menší focení. Všichni milují Christiana, takže teď když je tu se mnou je velkým cílem fotografů.
Stál na svém místě s tričkem od Ferrari a usmíval se na všechny. A já se začal vracet v myšlenkách na trať a závod.
Vyjížděl jsem ze třetího místa. Přede mnou Lewis a Max.
V první zatáčce se vzadu srazili a byla žlutá vlajka.
Až od sedmého kola se závod pořádně rozjel. Gumy drží perfektně takže si můžu dovolit jeden pitstop.
Lewis zajel na výměnu gum a já se tak posunul na druhé místo. Přidal jsem na rychlosti a začal dotahovat na Maxe. Už jsem mu viděl zadek. Zrovna zajížděl do boxů a já se tak ujal vedení velké ceny Itálie.
Dotahoval na mě Lando na McLerenu. Požádal jsem svého inženýra aby mi dával vědět kde se kdo pohybuje za mnou a časové rozmezí mezi námi.
Později už Landa překonal Max a šel mi po krku. Nechápu jak se to stalo ale kdykoliv si vyjel na předjetí zablokoval jsem ho. Matně jsem si všiml radosti na tribunách.
„Poslední kolo drž se kámo " zaznělo mi z vysílačky. Nemyslel jsem na to že vyhraju nemyslel jsem na nic jen na trať a auto.
…

„Tiffosi se můžou radovat, Charles Leclerc je vítězem dnešní velké ceny v Monze.“

„Charles je zase v sedle "

„Závod kde měl i syna vyhrál. Že by mu syn přinášel štěstí?"

…

Zastavil jsem na vyhrazeném místě pro prvního. A koukal do houfu červené. Viděl jsem Andrea s Jorisem měli malého na ramenech a jásali. Přiběhl jsem k nim malého si vzal do náruče. Ta jeho dětská radost byla skvělá. I když nerad podal jsem Christiana zpět Andreovi. A šel po svých povinnostech.
Vyzvedl jsem nad hlavu cenu. S mým inženýrem jsme se tam zlili šampaňským. Malému bylo jedno že jsem celý od vína a vrhl se mi kolem krku.
…

Po návratu domů všem povídal jak viděl tátu vyhrát. Byl to skvělý pocit.