Knihomolky vetřelec {Ch.L}

38.

Anette

„Můžeš chodit?" Zasměje se Charles když mě spozoruje mezi dveřmi z koupelny.
„Můžu" řeknu a jdu si zpět lehnout k němu.
„Jestli nechceš možná bych dokázal zařídit abys nemohla"
„Jsi blbec" hodím po něm polštář.
Zasměje se a obejme hozený polštář. Zvednu se tedy hodím něco na sebe a jdu hledat něco k snídani.
Ale ani nestačím prohledat kuchyni už ho mám za zadkem.
„sladkou nebo slanou snídani?" Zeptám se pro jistotu.
„To je jedno"
„Tak to vidím na tohle s mlékem " dám mu do ruky pytlík s čoko kuličkami do mléka.
Zasměje se. Vytáhne misky a já zbytek mléka.
„Musíme na nákup, vždyť tu nemáš ani základní jídlo " řeknu po bližším prozkoumání celé kuchyně.
„Musíme?"
„Nemám z čeho vařit "
„Dobře"

Po snídani se tedy vydáme do víru města.  Sice autem ale i tak. Pořád se kochám tímto městem.

Bylo komické sledovat Charlese v normálním životě. Jak tlačí ten nákupní košík a kouká jak vyděšené kotě.
„Co by jsi chtěl k večeři?"
„Nějaký maso" chlap....

„Ještě že vydělávám tolik "
„Nestěžuj si je to základní nákup"
Slyším ho za sebou jak si ještě něco mumlá pro sebe.

Zpátky doma mě čeká videohovor s Kat. Charles si šel zacvičit. Takže jsem jí mohla ukázat celý byt, výhled a další. Nevím která z nás byla víc mimo. Jestli já, protože si pořád nedokážu představit že tohle je skutečnost, nebo ona.

Mluvíme spolu asi dvě hodiny. Navzájem si vyměňujeme dění posledních dní. Básní mi o Danovi. Vypadá to s nima na dobré cestě.
„Ještě si budeme vybírat šaty spolu " zasměje se Kat. Přidám se k ní
„Jestě řekni kočárek a dětské oblečení"
„To těžko protože těhule nesmí moc lítat či co a když ty budeš v Monaku a já v Anglii?"
„To máš pravdu ale to je ještě daleko " slyším klíče v zámku, Charles je zpět.
„Zlato jsem doma " vejde do obýváku, kde jsem to zakempovala.
„Zdravím lorde Percevali" ozve se Kat.
„Ale notak " ke mně přicházející Charles se z ničeho nic otočí a místo toho aby mi dal pusu namíří si to do koupelny.
Chvilku ještě s Kat mluvíme. Ale pak mi řekne že musí na brigádu. Po hovoru se vydám do koupelny.
Najdu ho u zrcadla jak se holí. Vypadá soustředěně.
„Hlavně se neříznout" prohodím a opřu se o rám dveří.
„Vtipný" přijde mi vtipné jak má půlku tváře oholenou a druhou ne.
„Vůbec ne poloviční Santo Clausi"
„To si vypiješ"

A taky vypila... Sice ne tím způsobem co by všechny napadl ale tím že si ustlal mimo ložnici. A tak jsme spali odděleně. Zajímalo by mě co ho tak nasralo. Protože je docela podrážděný. Že by to oslovení od Kat? Těžko říct.