Knihomolky vetřelec {Ch.L}

7.

Anette

Nemůžu se přestat usmívat. Po hodně dlouhé době jsem zapla formule brácha si usmyslel že bude koukat se mnou, má své oblíbence v Mercedesu.

„Usmíváš se a vždy tak se zvláštně podíváš jakmile řeknou toho z Ferrari " dloubne mě loktem do boku
„To se ti zdá"
„Nezdá protože moje sestra se takhle nikdy nechová " prohlíží si mě jako nějaký výstavní kus v muzeu.
„A navíc odkdy ty si jen tak pustíš formule..."
„A celkově si docela uvolněná"
„Už si skončil?" Otočím se na něj.
„Hmmm ne."
„Trhni si " vstanu a jdu k sobě. A napíšu Charlesovi abych mu popřála ke zaslouženému 4 místu.

Pak co se se mnou rozloučil musely jsem už jít do kavárny.

Tentokrát jsem za kasou celou směnu. Ještě že už to nemusím počítat z hlavy jinak už bych to motala. Dneska je nějaký zvláštní den. Dveře se tu nezastaví. Už je to snad 100 zákazník. Za tu dobu co tu stojím.
O pauze si v zadu sednu a dám si jablko. Ani ho neztihnu dojíst a už mě schánějí. 
Bolí mi nohy, hlava a to se ještě musím učit. Navíc jsem si zajistila že pátky chodit nebudu do školy, učitele mi vyhověli takže dobrý.

Charles: jak pak se máme?

Me: docela unaveně...

Charles: chceš o tom mluvit?

Me: zařizovala jsem si věci ve škole a pak jsem byla v kavárně...

Charles: tak to chápu... neruším tě?

Me: ne vůbec.... a chtěla jsem se na něco zeptat...

Charles: jsem jedno velký ucho:)

Me: to jak jsme se srazili u mojí školy to byla náhoda?

Charles: si myslíš že jsem tě pronásledoval?:)

Me: no jasný byl jsi takový můj ocásek...;)

Charles: přísahám na svojí formuli že jsem nevěděl že tam budeš...

Me: a kdybych to nebyla já?

Charles: tak by to bylo velké špatné:(

Me: a se mnou to špatné není?

Charles: vůbec jsem za to rád že jsi to byla ty;)

Me: já taky abych byla upřímná:)

Charles: tak to jsem rád...

Charles: omlouvám se ale musím na rozhovor:(

Me: v pořádku jdi rozdávat úsměvy

Na to mi už neodepsal a tak jsem mohla jít si dělat věci do školy...
Pak jsem si k tomu do pozadí pustila druhý trénink ...
Charles dojel 6. Je mi jasné že je ze sebe zklamaný, ráda bych mu pomohla ale abych byla upřímná nevím jak začít konverzaci.

Další trénink zajel obdobně jako ten první ale v kvalifikaci se vytáhl na třetí místo.
A jelikož mi asi šiblo...

Me: Máš už plány na tenhle týden?

Charles: nic moc velkého... proč se ptáš?

Me: Jen jsem si udělala zkoušky a tak nějak teď nebudu muset do školy...

Charles: a chceš mi dělat společnost? :)

Srdce mi přestalo tlouct. Překonávám se. Vycházím ze své osobní zóny.
Ale teď důležitější otázka... chci mu dělat teď společnost na živo a nebo jen přes mobil.