Knihomolky vetřelec {Ch.L}

19.

Charles

Zažil jsem ty nejlepší narozeniny za celých 26 let co už tu jsem. 
Včerejší večer se navždy vryl do mé hlavy a do mých vzpomínek. A tím že mě ráno čekala snídaně do postele no nemůžu si stěžovat. Zítra mi odlítá. Ale 20 se mi vrátí a to přímo na okruh na závod v Americe.
„Na tohle bych si zvykl " usměju se promenáduje se po bytě jen v tílku a kalhotkách.
„To věřím taky bych si zvykla kdyby mě někdo takhle obskakoval" zasmála se a konečně si lehla ke mně. Pustili jsme se do jídla.
…

Jen tak ležíme, leží mi na hrudi já jí prsty přejíždím po kůži. Miluju to, miluju jí.
Přemýšlím co by se asi tak stalo kdybych jí tehdy venku nepolíbil... z přemýšlení mě vyvedla Nett, která se začala sbírat a připravovat se na rodinný oběd. Chvíli jsem jen tak ležel a slyšel zapnutí sprchy, sprintem jsem na nohách a letím do koupelny. Shazuju ze sebe boxerky a lezu za ní pod tekoucí vodu.
Po společné úžasné sprše jdeme hledat něco na sebe. Otevřu skříň a vykoukne na mě úhledně zabalený balíček. Otočím se na Nett která postává za mnou omotaná v ručníku.
„Nemusela jsi mi nic kupovat " přejdu k ní a dám jí pusu na líčko.
„Otevři to" usmívala se od ucha k uchu. Rozbalil jsem balíček a uvnitř na mě čekaly klasický sluneční brýle Ray-Bans a pak šátek do vlasů.
„Ty jsi blázen " zasměju se. A ona se mnou.
„Děkuju moc"
„Nemáte zač Lorde Percevali " zasměje se.
„Ty mi s tím nedáš pokoj ani na narozeniny?"
„Ne je to úžasná přezdívka "
„No jo... a na ten oběd půjdeš v ručníku? Jako já bych si nestěžoval..."
„Con" vyfrkne.
„Tu penses que je ne te comprends pas?" Myslíš že ti nerozumím? Vyplázne na mě jazyk a odejde z ložnice. Už oblečený v bílé košili a modrých džinech jdu najít Nett. Najdu jí v obýváku. Má na sobě světle modré košilové šaty.
„Myslím že jsme se docela sladili " obejmu jí.
„Máš čočky?" Zeptám se jen kývne.
„Abych mohla mít sluneční brýle " usměje se. Je nádherná. Rovné vlasy má rozpuštěné, sahají jí až k pasu. V nich má posazené sluneční brýle. Šaty má do půli stehen a na nohou má balerínky.
„Můžeme jet?" Zeptám se
„Jak vypadám?" Zeptá se a furt se točí u zrcadla.
„Nádherně jako vždy" přejdu k ní a stoupnu si za ní.
„Ani nepotřebuju doplňky, mám tebe " zamumlám.
„To je ta nejsladší věc co si kdy řekl" škádlí mě?
„Já jsem sladký pořád " oponuju. Zasměje se jde ke dveřím.
…

Oběd probíhá u mamky. Zazvoním a hned za doprovodu francouzštiny se dveře otevřou.
„Vítám vás "
„Ach Anette moc mě těší, jsi tak nádherná" začne mamka ze sebe chrlit a už se drápe po Nett aby jí objala.
„Prosím můžeme si tykat jsem Pascale"
„Moc mě těší Anette" usmějí se na sebe. Vše se odehrává na terase. Oběd probíhá v poklidu doplněn diskuzí na různé téma. Anette pomáhá mamce v kuchyni a já tu sedím s bratry a jejich přítelkyněmi.
…

Po obědě už si jenom povídáme. Pak zmizí mamka i s Nett. Nedá mi to a jdu se po nich podívát. Najdu je u mamky v ložnici jak sedí spolu a projíždí obří krabici s fotkami.
Odkašlám si. Obě se na mě otočí s úsměvem až moc obřím úsměvem.
„Co tu děláte?" Přiblížím se k nim.
„Ty jsi byl tak krásný dítě" usměje se Nett a zrovna na mě otočí jednu z fotek na které jsem úplně nahý a držím něco v ruce. 
„Mamiii"
„Ale nech toho zlato" usměje se na mě máma.
„Náhodou mi to přijde roztomilý " přidá se Nett. Protočím oči a raději vypluju z místnosti pryč.
…
„Tak doufám že máte taky takovýhle fotky z tvého dětství" usměju se na ní když už jsme sami doma.
„Asi něco málo máme, naši pak na to kašlali " mykne rameny.
„Ale musím říct že si vyspěl za těch dvacet let" usměje se. Jde přede mnou a já tím pádem couvám.. couvám dokud neucítím kraj postele. Zastavím se. Nett se jen usměje a strčí do mě. Vyleze si na mě. Líbí se mi když je taková. Jsem zvědavý kam až to dojde nebo kam až to nechá/me zajít.