Knihomolky vetřelec {Ch.L}

5.

Anette

Přišla mi od něho žádost. Přemýšlela jsem jestli ho nechat chvíli podusit a nebo to přijmout a neřešit.
Nakonec při poslední hodině literatury mi to nedalo a prijala mu to a sledování vrátila zpět. Jen vidím jeho fotky na profilu, které projíždím už dva dny, tak jsem rudá. Nechápu jak může mít kluk no chlap jako on zájem o mě?!

On tak krásný, sprotovec, který si může vybírat ze zástupu modelek, hereček a podobně krásných žen.

A pak já obyčejná holka co trochu použije make up. Co miluje knížky a na obličeji má pořád nějaký ty pupínky a černé brýle.

Nechápu to ale musím říct že mi to lichotí. Ale třeba si se mnou jen hrál. Využil mě jako loutku s fotografy.

Nevím co si myslet.

*Charles Leclerc vám poslal zprávu

Neměla bych být na mobilu ale čert to vem zajímá mě co napsal a i kdybych mobil hodila do tašky tak bych zbytek hodiny myslela jen na tohle.

Charles: ještě jednou se omlouvám za to co se stalo. Mohli by jsme začít od znova?

Me: Těší mě Anette;)

Charles: Mě taky, Charles:)

Me: napíšu po hodině....

Charles: dobře budu se těšit;)

Cítím že mi hoří tváře. Úplně si to přirovnávám k několika příběhům co jsem četla a jakožto milovnice románu tak jich bylo moc.

„Slečno Badinová, přijde vám můj výklad nedůležitý že hodinu trávíte s telefonem v ruce?" Všechny pohledy se na mě otočí. Nesnáším na sobě pozornost.
„Omlouvám se už se to nestane" řeknu a mobil hodím do kapsy u tašky. Profesor se otočí zpět k tabuli a dál se věnuje výkladu. Dělám že vnímám ale vnitřně lítám na obláčku. Můj poslední " vztah" není ani pořádný vztah spíš taková dětská láska. A lásku jako fakt opravdovou znám jen z knih a filmů a pak asi od rodičů... A díky tomu mám možná i ty růžové brýle. Naši jsou spolu už od střední. A mamce bylo dvacet když se narodil Leo. A to už je dvacet let! A pořád žijí spokojeně v lásce.

Naštěstí tohle byla moje poslední přednáška a můžu jít domů, ani dneska nemám směnu v kavárně. Prostě jsem si chtěla udělat den pro sebe.

Me: jsem tu...

Charles: co škola dobrý??

Me: Nebudeme řešit školu ne???

Charles: a co budeme řešit? :)

Me: Třeba ty můžeš mluvit... co formule, kde teď jsi, kdy máš závod?

Charles: jsem doma v Monacu, a další závod je tenhle týden.. v Monze. Chceš přijet;)

Me: Táta by záviděl:) ale mám lepší věci na práci

Charles: Prosím prosím smutně koukám:(

Me: a ty za mě uděláš školu?

Charles: nemáte program k uvolnění nebo tak něco?

Me: nemám ponětí:D

Píšu si s ním, zároveň jsem už i doma v pyžamu tancuju v kuchyni a u toho vařím mám zaplé spotify a u toho odepisuju Charlesovi.

Charles: docela by se mi hodila podpora:)

Me: a nestačila by podpora z gauče:)

Charles: no tak asi se s tím budu muset smířit co?

Me: někdy příště se domluvíme;)

Charles: tak dobře ale doufám že mi budeš fandit i z Anglie:)

Me: No jasný:3

Charles: tys mi poslala pusinku:333

Me: :)))))

Charles: musím jít ozvu se později;)

Me: dobře ahoj

Charles: Ciao Principessa

Italsky neumím ale tohle znám...

Po jídle jsem si dopřála masku. Pěkně na gauči v pyžamu s maskou na obličeji a s knihou v ruce. Nejlépe strávené odpoledne co znám.
„Fuj to jsem se lekl " chytí se za hrudník přicházející Leo.
„Blbče" zamumlám a dál se věnuji knize
„Nevím kdo tu vypadá jako by ho vyprdla kráva "
„Se nedivím že si singl máš skvělý lichotky"
„Tebe nebalím ty jsi moje mladší sestřička " skočí na gauč vedle mě a rozvalí se natolik že zalehne i mě.
Debil. Mám za bratra debila..