Last Note {Tom Kaulitz}

25

*Tom Kaulitz*

Kurva ten Zack už mě sere! Vždycky si dával bacha na pravidla... jaký posera. „Víš co?" S falešným úsměvem jsem se na něho podíval.

Byl o dost nižší, tipuju že měří maximálně 175 centimetrů. „Co?" Zmateně se zeptal.

„Ty mě tam pustíš a já tě za to nevykopnu až tomu tady budu velit" dost jsem zmiňoval to jak převezmu tátovou pozici ale v realitě jsem to tak nechtěl a nebyl jsem na to ani připraven.

„Pane Kaulitzi je mi jedno jestli mě pak vyhodíte ale já musím dodržovat příkaz vašeho otce a-" „Jak myslíš" přerušil jsem ho, a hned na to mu vrazil pěst do nosu.

Hned mu začala téct krev, ale to už mě nezajímalo. Rychle jsem proběhnul kolem něho ke dveřím kde se nacházel pokoj Ruby.

Nestihl jsem se ani nadechnout a hned jsem tam musel vtrhnout jinak by mě Zack dohnal.

Zavřel jsem za sebou dveře a otočil se na Ruby s... Gustavem? „Uhm Ahoj" nervózně jsem řekl.

Oba na mě koukali jako na mimozemšťana co právě přistál na jejich zahradě. Ani se jim popravdě nedivím...

„Tome myslím že by si měl jít pryč" prolomil ticho mezi námi Gustav. „Proč?" Zmateně jsem se ho zeptal.

On mi jen dal pohled ve stylu "ty moc dobře víš proč" a obrátil se zpátky k Ruby.

Chápu to.

Ruby si pamatuje co se stalo a nechce mě ani vidět. Vždyť poznám na jejím výrazu jak je vystrašená! Určitě si myslí že teď vytáhnu pistol a pokusím se udělat to stejný jako minule.

Ale já takový nejsem... to otec mě donutil.

Chtěl jsem být jen hodný syn. Chtěl jsem aby byl na mě jako otec hrdý a nemusel se za mě stydět. Chtěl jsem aby věděl že jsem bezcitný jako on...

Ale k čemu mi tohle všechno bylo? K ničemu Tome.

„Tak dobře" povzdychl jsem si a chystal se zatáhnout za kliku abych odešel pryč z pokoje.

„Počkej!" Zastavil mě její rozklepaný hlas. „Kde je můj táta?" Odvážně se zeptala a jasně pozorovala moje rty. Čekala na mojí odpověď.

„On je mrt-" „Nezvěstný! Tvého otce jsme od toho incidentu v Berlíně nikde nenašli" rychle jsem přerušil Gustava než vysloví co se doopravdy stalo.

„On zmizel?" Váhavě se zeptala. Nechtěla tomu uvěřit. Bylo vidět že je dost zklamaná z toho že jí otec zase "opustil".

„Nejspíš jo" povzdychnul jsem si. Gustav byl dost naštvaný z toho že lžu ale snad chápe že je to tak lepší než aby Ruby věděla pravdu.

Ne teď. Někdy se jí ale dozvědět musí... Bude mě nenávidět a já to moc dobře vím, ale teď už nemůžu s tím udělat.

*Ruby Eichel*

„Děkuju" řekla jsem řidičovi co
mě odvezl ze základny ke mně před dům.