2

364 22 14
                                    

„Ruby?" Probudilo mě klepání na dveře. Byl to táta, a nejspíš mě budil. „No?" Rozespale jsem řekla, a u toho si promnula oči.

„Stávej jo? Pak přijď na snídani" řekl, a pak už jsem jen slyšela vzdalovací kroky. Měla jsem chuť zařvat, ale radši jsem zařvala do polštáře.

Pro vaší představu, tak už tu jsem týden. Nic moc se nedělo. Jen jsem seděla doma a hrála na piano, nebo se procházela po městě, kde stejně není nic zajímavého.

No a dneska byl můj první den na místní škole. Fakt moc se těším, až na to že vůbec.

Po několika minutách přemlouvání jsem vylezla z postele, a rovnou přešla ke skříni. Nějaký vymódění outfit jsem neplánovala, a tak jsem šáhla po džínách, vínovém tričku s dlouhým rukávem, a šedé mikině na zip.

Jelikož je první den, tak nemusím táhnout žádné sešity ani učebnice, za co jsem celkem ráda, ale hlavně kvůli tomu že je ani nemám.

Takže jsem si do tašky přes rameno dala nějaký blok s propiskou, peněženku, kapesníky, žvýkačky, sluchátka, a další potřebné i nepotřebné blbosti.

I s taškou jsem se vydala po schodech dolu. Hned jsem ucítila vůni vajíček, a kvůli tomu si všimla jaký mám hlad.

„Dobré ráno" řekla jsem, když jsem vešla do kuchyně. „Dobré" odpověděl mi táta při tom, co dával míchané vejce na dva talíře.

Tašku jsem odhodila do rohu místnosti, a šla si sednout ke stolu. Táta mi hned dal před nos talíř s vajíčky, dvěma topinkami, a slaninou.

„Děkuju" usmála jsem se na něho. Přinesl ještě nám oběma skleničku vody, a pak si sednul naproti mně.

„Těšíš se do školy?" Zeptal se mě když jsme oba dva mlčky jedli. „Nevím, popravdě se celkem bojím" pokrčila jsme rameny.

„Určitě to dopadne dobře" uklidnil mě. Když jsem dojedla, tak jsem po sobě uklidila nádobí, a vydala se nahoru do koupelny.

Udělala jsem si svojí ranní hygienu, a pak se i trochu nalíčila. Takže korektor, tužka na oči, a řasenka.

Hotová jsem vyšla z koupelny, a znovu seběhla schody dolu. Táta už odjel do práce, takže jsem doma sama.

Bylo už 7:22, a já bych měla už vycházet, protože cesta do školy není nejkratší.

Nejvíce mě na Německu asi štve, že tu škola začíná od 8:00, a ne jako v Americe kde začínala od 9:00. Takže ani pořádně kvalitní spánek nemám.

U dveří jsem si nazula svoje Converse tenisky, a oblékla si bundu. Zamkla jsem za sebou dveře, a vydala se na dlouhou nudnou cestu.

Aby nebyla zas tak nudná, tak jsem si přes sluchátka pouštěla do uší svojí oblíbenou hudbu, takže přece jenom se mi šlo lépe.

***

Nic jsem od téhle školy neočekávala. Jsou tu samý debilové, a to dokonce víc než na Floridě.

Konečně jsem našla třídu 2.C a už od pohledu vím že to bude peklo. Nevím jestli je dobrý nápad být nová ve druháku, ale stává se.

Nadechla jsem se, a pak pomalu vydechla.

Vešla jsem do té třídy, a myslím že si mě ani nikdo nevšimnul. Zadní lavice u okna byla volná, takže jsem neváhala, a rovnou si jí zabrala.

Hodila jsem si tašku na stůl, a vytáhla si z ní blok s propiskou. Z nudy jsem si začala kreslit nějaké obrázky, co ani nedávali smysl.

„Co kreslíš?" Vyrušil mě dívčí hlas přímo přede mnou. Podívala jsem se na ní, a přejela si jí pohledem.

Byla to dlouhovlasá brunetka, s podobným stylem oblíkání jako mám já.

„Proč tě to zajímá?" Ironicky jsem se na ní usmála, a dál se věnovala kreslení kočičky. „Jen tak... Jsem Angelica, ale můžeš mi říkat Angie" sedla si vedle mě.

„Jsem Ruby" odsekla jsem. Neměla jsem náladu na seznamování. Možná bych mohla být milejší, ale komu by se chtělo na první den školy, hlavně v nové škole.

Angie už nic neříkala, a jen si četla nějakou knížku. Škola uběhla celkem rychle. Jsem ráda že to tady není jak v Americe, kde se nový děti musí představit před celou třídou.

Mám pocit že polovina těchhle blbců ani neví že jim někdo přibyl do třídy.
„Ruby!" Ozval se hlas Angelicy když jsem vycházela z učebny, a měla namířeno ke skřínkám.

Otočila jsem se na ní, a čekala až mě doběhne. „Chceš se mnou sedět na obědě? Teda ještě s pár holkami, ale určitě si s nimi budeš rozumět" zeptala se.

„Jo, proč ne" pokrčila jsem rameny, a jí se rozzářil úsměv na tváři. Šly jsme spolu ke skříňkám, a pak i do jídelny.

Školní oběd snad ani nemůžu porovnávat s tím v Americe, protože to je stejný hnus. Ale když máte hlad, tak sežerete všechno.

Seděla jsem u stolu s Angie, nějakou Elsie, Morgan, a Jane. Byly milý, a taky hodně ukecaný. Jen jsem poslouchala jejich konverzaci, a rýpala se v bramborovým salátě.

„Ruby" drcnula do mě Jane. „Hm?" Probudila jsem se z myšlení a podívala se na ně. „Morgan se ptala odkud ses přistěhovala" řekla.

Musím si asi zvyknout že se mě ze začátku bude ptát každý. „Z Ameriky, ale oba dva rodiče jsou němci" odpověděla jsem, a holky na mě jen zíraly.

„Hustý! Je to tam jak v těch filmech?!" Vykřikla Elsie, a já se musela zasmát. „Vůbec" mávla jsem nad tím rukou, a ona vypadala nad mojí odpovědí celkem zklamaně.

„Holky?" Vyrušila nás Angelica, a koukala někam za nás. „Co?" Podívala se stejným směrem Jane, a pak se otočila zpátky celkem s vyděšeným výrazem.

„Jde sem Tom s jeho partičkou" zašeptala Angie, a já byla ještě víc zmatená. Jak mám vědět kdo je kurva Tom.

„Promiň... Tom je jeden kluk, se kterým se nechceš dostat do konfliktu, a ještě hůř, vztahu" objasnila Angie když viděla jak se tvářím.

„A to se ho bojíte nebo co?" Zeptala jsem se jich. „Koho?" Ozval se mužský hlas za mými zády. Rychle jsem se otočila tím směrem.

Spatřila jsem kluka, který byl dost vysoký. Měl černý copánky, a na nich uvázanou čelenku. Na sobě měl volné džíny i mikinu, a přes to taky černou vestu.

„Potřebujete něco?" Zeptala se jich Morgan. Ještě tam s ním stáli další tři vysocí kluci. Jeden měl černo bílý dredy, a namalovaný oči černými stíny.

Další měl blonďatý krátký vlasy. A ten poslední byl... Georg? „Jo, tady Georg nám vyprávěl o jedné Američance. Chci jí vidět" s úsměvem řekl asi ten Tom.

Podívala jsem se na George, a ten jen pokrčil rameny. Bože už teď vím že ho proklínám.

„No tak mě vidíš. Můžete jít" protočila jsem očima, a Tomovi zmizel úsměv ze rtů. „Cos to řekla?" Nadzvedl obočí.

Vypadalo to že se se mnou chce hádat. „Tome, nech to být" chytil ho za loket kluk s dredy, a snažil se ho zatáhnout zpátky.

„Ještě si to s tebou vyřídím!" Ukázal na mě Tom, a pak se svou partou vypadl k prázdnému stolu.

Last Note {Tom Kaulitz}Kde žijí příběhy. Začni objevovat