Skrytý nepřítel - případ desátý

Kapitola osmá.

„Lee, já ti musím něco důležitého říct."

V svém životě už Nick musel udělat hodně těžkých a složitých rozhodnutí. Například, když se kdysi rozhodl, že vypátrá démonického vraha svojí matky a nastoupil do Zvláštního oddělení. Tento krok změnil celý jeho život od základů. Démona zničili, a do jeho života, zasvěceného jen práci, vstoupil Lee. Člověk, kterého nadevše miloval. Změnil mu celý pohled na svět, chránil ho, prošli si spolu dobrými i těžkými časy. Netušil, jak moc mu toto rozhodnutí změní život, jak láskyplný vztah vznikne z obyčejného kolegiálního přátelství.

Pevné přátelství, důvěra, láska, jakési neskutečné duševní propojení přesahující hranici vědomí i vesmíru. Jeden za druhého by dýchali a žili. A teď tu seděl, na gauči v jejich novém krásném bytě a tušil, že v příštích okamžicích se všechno tohle krásné rozbije na prach. Nemusel být jasnovidec, aby věděl, jak Lee zareaguje. Je jedno, jak moc se milují, veškeré sliby věrnosti zmizí ve tmě. A ve stínech.

Některá rozhodnutí prostě změní váš život. K dobrému. Nebo k horšímu.

Leeho Nickův napjatý a zasmušilý výraz poněkud zarazil, ale byl si plně vědom slov Madam Ormah. Pokud mu chce Nick říct cokoliv důležitého, co objasní všechny ty podivnosti, které se kolem nich dějí, bude bedlivě naslouchat. Přisedl si k němu na gauč a opatrně stiskl Nickovu chvějící se ruku. Nikdy ho neviděl tak nervózního.

„Můžeš mi říct cokoliv, Nicku, cokoliv, rozumíš? Nemáš se čeho bát."

Následovala ještě chvíle ticha. Poslední možnost vycouvat, nechat další události prostě osudu. Jenže ten s nimi nesmlouvavě mával už pár měsíců, a Nick už toho měl dost. Už byl moc vyčerpaný na to, aby dál vzdoroval něčemu, co přesahuje jeho možnosti. Lee seděl vedle něho, držel ho za ruku, a on nevěděl, jak začít.

Ale možná bylo nejlepší začít od začátku. „Něco jsem viděl, Lee."

Leemu bylo hned jasné, o čem Nick mluví, a chápavě pokýval hlavou. Dobře věděl, jak těžké je pro Nicka o těchto věcech mluvit, jak jeho vize ničily jeho zdraví i křehkou mysl. „Jen klid, Nicku, nemusíš se ničeho bát. Prostě mi všechno pověz."

Nick se musel znovu zhluboka nadechnout, aby si dodal odvahy, ale nedokázal se Leemu podívat do očí. Hypnotizoval pohledem jen jeho ruku a ve skrytu duše doufal, že ho za pár minut nepustí. „Vídám postavu, skrytou ve stínu, už delší dobu."

Po jeho slovech Lee nervózně poposedl. „Moment, jakou postavu? A co myslíš tím, že ji vídáš už delší dobu? Proč jsi mi to neřekl dřív?" Nick se posmutněle usmál. „Nechtěl jsem tě zbytečně znervózňovat. Poprvé se to stalo, když jsme hledali Krysaře, a já jsem byl s Kimem a Woody. Nebo v penzionu, když jsem se setkal s Constance. A pak ještě několikrát."

Lee se zamračil. „Neměl jsi to přede mnou tajit, Nicku. Můžeš mi říct jediný důvod, proč jsi mi nic neřekl?"

Důvod? Nick stále hledal ta správná slova. „Víš, Lee, ta osoba je nebezpečná. Moc nebezpečná, pro nás pro oba. Pokaždé, když jsem ji viděl, cítil jsem obrovskou spalující nenávist vůči nám. Vím, že nám chce ublížit, jsem si tím jistý. Už jen její přítomnost fyzicky bolela. Nedá se to ani popsat."

Lee se v tom okamžiku cítil krapet zmatený. „Tak když je pro nás nebezpečná, proč mi to říkáš až teď, Nicku? Pokud máš jistotu, že nám chce nějakým způsobem ublížit, neměl jsi to přede mnou tajit."

Ano, v tom měl Lee pravdu. Nickovi se sevřel žaludek. „Já vím, Lee, měl jsem ti to říct dřív. Jenže, ještě před pár týdny to byla jen postava skrytá v mlze. Ale pak jsem uviděl její tvář. Vím, kdo to je. Někdo, koho oba známe, kdo je ti blízký. A myslím si, že ta osoba může za vše, co se kolem nás poslední dobu děje." Stále kroužil dokola, snažil se oddálit ten okamžik, kdy bude muset Leemu do oči říct tvrdou pravdu.