Dej mi ještě šanci

XVIII.

,,Dobrý den, pane doktore." Pozdravila jsem ráno, hned jak sem přišel. Blbě se mi tady spalo, proto jsem už takhle brzo vzhůru.

,,Budu už moct jít dneska domu?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Všechna vyšetření dopadla dobře, takže pokud vás nebude nic bolet a nebudou komplikace, tak myslím, že ano."

Radostně jsem přikývla a nechala ho zkontrolovat moji nohu.

,,Dobrý den slečno, nesu vám snídani." Přišla do pokoje sestra a mile se usmála. ,,Jé děkuji, už mám hrozný hlad." A hladově jsem nakukovala do talíře.

Byl tam rohlík s marmeládou a k tomu mi ještě přinesla ovocný čajík.

Po snídani jsem se rozhodla napsat Lily a pak asi bráchovi. Ani nevím, jestli to říkal mamce.

eli_ana Tak jak se máš?😇
lhessovaa No nekecej, ona žije! 😱😱
Ale jo, dobrý. Co ty a kluci?
eli_ana Dobrý, s Dalim jsem se rozešla a včerejší zápas jsem sledovala z nemocnice😭
lhessovaa COŽE?! TY JSI V NEMOCNICI?! 😱PROBOHA JSI V POHODĚ? CO SE STALO?
A JAK JAKO, ŽE SI SE ROZEŠLA S DALIM?
eli_ana Byla jsem včera bruslit a spadla🤦‍♀️
Opět se mi vrátili vzpomínky, ale prý by to mělo být do pár dní v pohodě🥹
Doktor říkal, že jsem měla šteští😎
No a Dali? Byla jsem sázka👏
lhessovaa Ty jsi pako, víš, že jsi na led lézt neměla, ale jsem ráda, že jsi v pohodě a že budeš chodit🥹♥️
Takže sázka, joo? Je to kretén...
A co Tom?
eli_ana Jop, souhlas, je to kretén🤭
Co by s Tomem? Hodně mi pomohl...až teď si uvědomuju, jak je hodnej a laskavej🫶🏻
lhessovaa Aaa, tady se nám někdo zamiloval, konečně!🥳🤩😍
eli_ana Ty jsi blbá💀 je to jen kamarád...🫣
lhessovaa No jak myslíš, ale pak po mně nechtěj rady...🥱
eli_ana Neboj! 😚
Už musím jít, měj seeee😚😍
lhessovaa Taky!!!😌♥️
Zobrazeno

Tak, to by bylo. Ještě Kuba a pak asi mamka.

eli_ana Kubí? Volal jsi mamině? Nebo nic neví..
jakub_vondras Jo, volal jsem jí a máš jí co nejdřív zavolat☝️
Mimochodem, jak ti je?
eli_ana Okkk
A je mi dobreee, prý už bych dneska mohla jet domů🥳
jakub_vondras To je dobře, kolem poledne přijdem, kluci tě chtěj vidět...a pak si tě možná odvedeme😏
eli_ana Jůů, návštěva budeee😁 ale už se těším, až odtud vypadnu
Joo a vem mi prosimtě nějaké oblečení
Ve skříni bych měla mít černé legíny a týmovou mikču, tak mi je vem, prosím🥹
jakub_vondras dobře dobře... zavolej ty mamině☝️ znáš se🤦‍♀️
eli_ana Jo jdu na to, neboj!😌
Měj seee!😎
Zobrazeno

Mám dalšího člověka vyřízeného a teď už jen mamka.

,,Ahoj Elianko, to je dost, že voláš." Ozvala se úlevně, ale i trochu zděšeně mamka. ,,Jsem v pohodě, neboj. A promiň, že jsem se nepozvala dřív, ale až teď mi to Kuba napsal." ,,To už je jedno, hlavně že voláš a jsi v pořádku. Co ti teda je? Kuba mi toho moc neřekl..."

Všechno jsem mamce převyprávěla. Občas se zděsila, občas si zase ulevila, že jsem v pořádku a tak podobně...

,,Dobře broučku, musím končit. Hlavně na sebe dávej pozor a nejdřív mysli, pak jednej." ,,Ano, budu se snažit. Měj se."

S mamkou jsme kecaly asi půl hodiny. Než jsem celkově všechny obepsala a obvolala, bylo poledne a šel sem doktor. Za ním šli kluci.

,,Vedu vám návštěvu, slečno." Řekl doktor a pousmál se.

,,Jé kluci, vy už jste tady." Radovala jsem se tak moc, že bych z tý postele nejradši odešla je obejmout.

,,No tak, zůstaň tam, my jdeme za tebou." Odpověděl Eda se smíchem a šel mě obejmout. Hned po něm šli i ostatní. Nakonec ke mně přišel Tom.

,,Je ti líp?" Ptal se. ,,Jo o hodně, děkuju moc." Poděkovala jsem mu a sama si ho přitáhla do obětí.

,,Tak slečno, všechno je v pořádku, takže můžete tady s chlapci vyrazit domu." Řekl doktor a opět se na mě mile usmál. ,,Připravte se a až budete, ještě pro mě někoho pošlete." Kývla jsem a začala se usmívat od ucha k uchu.

,,Kubí, máš to oblečení?" Zeptala jsem se ho.
,,Jo tady je." A podal mi ho.

Převlíkla jsem se a mezitím kluky vypakovala před pokoj a pro čajík.

,,Hotovo!" Zavolala jsem na kluky a ti se vrátili s mým čajíkem a rovnou i s doktorem.

Mezitím, co mi doktor vše vysvětloval, já poctivě upíjela čaj.

,,Tak to je vše. Dávejte na sebe pozor a tady máte berle." Podal mi doktor berle a vyprovodil nás z pokoje.

My mu poděkovali a vydali se z nemocnice.

Berle jsem měla jen jednou, ale nenaučila jsem se s nimi chodit. Tudíž pro nikoho nebylo překvapením, když jsme vylezli před nemocnici a já se málem rozsekala.

,,Ukaž." Řekl Tom a vzal mě do náruče. Následně jsme vlezli do přivolaného taxíku a jeli na hotel.

Kluci se mnou trávili čas až do večeře. Trénink měli dopoledne a odpoledne měli volno, tak ho trávili se mnou.

,,Nepůjdem už na véču? Já mám hlad." Zaskučela jsem a má slova potvrdilo zakručení v břiše.

,,Jo jdeme, už mám taky hlad. Přidal se Adam."

Zvedla jsem se z postele a natáhla se po berlích.

,,Počkej..." zaslechla jsem za sebou Toma a už jsem byla opět v jeho náruči.

,,Ne, Tome dej mě na zem. Musím se to naučit." Protestovala jsem.

,,Ano, ale teď jdeme na večeři. Možná pak." Odmávl mé starosti a šel směr jídelna. Neměla jsem na výběr. S ním se hádat bylo zbytečné... ale tak řekneme si narovinu, zas tak moc mi nevadilo být v jeho náruči.

Večeře byla dobrá. Měli jsme rizoto.

Po večeři mě opět Tom odnesl do mého pokoje a zůstal se mnou. Ptal se jestli ho zvládnu namasírovat a ošetřit mu rány.

Souhlasně jsem kývla.

Už jsem měla skoro hotovo, když mě vyrušilo pípnutí mobilu.

S Tomem jsme se na sebe podívali.

Tak tohle jsem nečekala...
———————
Je tady další kapitolka zlatíčka🤭 Sice kratší, ale vám to určo neva. Snad není až moc nudná😬 a kdyžtak se omlouvám za chyby a překlepy🫣