Dej mi ještě šanci

VII.

Náš oční kontakt jsem přerušila, hned co se začal přibližovat. Tom mi ale zvedl bradu a tím mě přinutil se mu opět zadívat do očí.

Opatrně se ke mně nahnul a jakoby v mých očích hledal svolení. To jsem mu dala.

Mezeru mezi námi zrušil a spojil naše rty. Bylo to krásné, ale zároveň takové jiné. Jiné než s ostatními kluky.

Po chvilce se mnou zacouval a tím mě opřel o zeď. Líbali jsme se dál.

,,Tome? Tohle bysme neměli..." snažila jsem se mezi polibky s tímhle skončit, ale nešlo to. Tom se odtáhl. ,,Ehm." A kývl, že souhlasí, ale ani jeden z nás neudělal nic pro to, abychom přestali. Naopak. Pokračovali jsme dál.

Najednou se ale Tom odtáhl a tvářil se vážně.

,,Sakra, tohle se nemělo stát. Promiň, Els, zapomeň na to, prosím. Byla to chyba." A rychle odešel.

Co to? Tohle jsem opravdu nepochopila.

Neuběhlo ani pět minut a ozvalo se ťukání.

,,Dále." Pozvala jsem dotyčného dál. Když jsem ale mezi dveřmi uviděla Edu, nepřekvapilo mě to.

,,Máš chvilku času? Co se děje?" ,,Jo jasně, pojď. Bolí tě něco? A nic se neděje, co by se mělo dít?" Ptala jsem se ho a opět nic nechápala.

,,Ne, nic mě nebolí, proto jsem se ptal, jestli máš čas. Každopádně, co se stalo? Viděl jsem od tebe odcházet Toma a nevypadal zrovna dvakrát nadšeně. Je mezi váma něco?" ,,Jo tohle, ne nic se neděje a nic mezi náma není. Jen jsem mu masírovala záda."
,,Nemusíš mi lhát, Elí." ,,Nelžu ti."

,,Dobře, budu ti věřit i když vím, že záda jsi mu určitě nemasírovala, ale chci aby jsi věděla, že jsem tu kdykoliv pro tebe a rád si tě vyslechnu." Řekl a zvedal se k odchodu. Mně to ale nedalo.

,,Počkej, Edo." Zastavila jsem ho a řekla mu všechno, co se teď mezi náma s Tomem stalo.

,,To je ale debil." Zasmál se. ,,Cože?" Nechápala jsem. ,,Víš, nikdy to s holkama neměl jednoduchý. Všechny jeho vztahy skončili nešťastně a nebo to byla jednorázovka. Proto si holky moc nepouští k tělu a nebaví se s nima. A když se baví, často se chová, tak jako k tobě. A podle tvého výrazu soudím, že jsi na tom podobně." ,,Jo, nikdy jsem na kluky a vztahy neměla štěstí. Ale Tom byl jiný než ostatní kluci. Víš Edo, nikdy jsem tohle nezažila. Cítila jsem, jakoby jsme byli oba na stejný vlně, propojení.. Prostě to bylo zvláštní. A jsem si jistá, že jsme to cítili oba dva."

Eda jen přikyvoval a naslouchal.

,,Ty sis toho vážně nevšimla, co?" Zeptal se najednou. ,,Čeho přesně? Že mě nesnáší?"

,,Líbíš se mu." ,,Ne to ne, on mě nesnáší a já nesnáším jeho. Nemůžu se mu líbit."

,,Ach jo, vy jste oba fakt stejní. Zamilovaní blázni, co si to sami ani nedokážou přiznat." Kroutil nad námi hlavou, ale já přemýšlela, jestli to může být pravda.

Když jsme skončili v naší debatě, Eda se odebral do svého pokoje. Já zbytek dne nebyla schopná udělat něco užitečného nebo normálního. Neustále jsem přemýšlela nad Edovými slovy. Nakonec jsem se rozhodla jít navštívit bráchu a zkontrolovat to jeho oko.

,,Čau kluci, je tu Kuba?" ,,Tady jsem." Zavolal na mě brácha a já se vydala k němu.

,,Tak co to oko?" ,,Jo dobrý, už moc nebolí, koukej." ,,Tyjo, dobrý, ale nepřestávej ho ledovat." Upozornila jsem ho.

Když jsme se vesele bavili, naši debatu překazilo vtrhnutí Adama, Kuby a Edy do pokoje.

,,Jé, ahoj Elísku, nevěděli jsme, že tu jsi. Ale proč tu jsme, chceme jít hrát flešku, jdete někdo?" Nikdo se k tomu neměl, tak všichni mlčeli. ,,Ale no tak, vy jste shnilý. Ani ty ne, Elí?" Když jsem zakroutila hlavou, naštvalo je to ještě víc. ,,Tak to ne, jdeme. Zvedat mládeži. El to má povinně, páč je tady jediná holka a vy pojďte, bude zábava." Lanařili je kluci. Nakonec se jim to povedlo a všichni jsme se zvedli a šli.

Když jsme přišli do Edova pokoje, už tu byli Jirka, Maty a Tom. Ten mě znervóznil. Chtěla jsem to otočit, ale Eda se objevil za mnou.

,,Neboj, bude to v pohodě." A povzbudivě mi zmáčkl ramena. Když myslíš, pomyslela jsem si, ale pokračovala dál.

Hra byla zábavná, dokud teda flaška neukázala na mě.

,,Pravda nebo úkol?" Ptal se Kuba Štancl.

,,Pravda." Odpověděla jsem po menším zaváhání.

,,Měla jsi něco s někým z nás?" Ušklíbl se a podíval se po všech, kdybych snad nevěděla, koho přesně má na mysli.

Cítila jsem, jak na mě Eda upřel zrak a Tomovo propalující pohled. Bylo vidět, že ho hodně zajímá, co odpovím.

,,Ano." V kruhu to jen zahučelo a já se napíchla na bráchovo vyčítající pohled z kterého jsem si mohla vyčíst ,,jak jsi mohla?." Pusou jsem mu naznačila, že se omlouvám, ale je mi jasné, že to bude chtít vysvětlit.

Při dalším točení flaška ukázala opět na mě.

,,Pravda nebo úkol." ,,Pravda." ,,Tak nám Elísku prozraď, kdo je ten šťastný?" Chvíli jsem mlčela. Cítila jsem na sobě nedočkavé pohledy kluků, vyčítavý pohled bráchy a propalující pohled Toma.

,,To nemůžu kluci." Odmítla jsem odpovědět. Bylo mi jasné, co mě čeká. Úkol.

,,Dobře. Tedy náhradní úkol. Napadá někoho něco?" Ptal se Maty. ,,Já, já." Hlásil se Adam, jak poslušný prvňáček ve škole.

,,Musíš si vybrat s kým strávíš dnešní večer a noc. Máš na výběr mezi Hamarou a Cibulkou."

No to je teda spiknutí. S Cibulkou se nijak extra nebavím. Nevím, co bych si s ním měla říkat a nevím proč, ale ani mi není moc sympatickej. Takže chtě nechtě, volba byla jasná.

,,Dobře, vybírám si Hamaru." Odpověděla jsem. Bylo vidět, že vůbec netušil jestli si vyberu jeho nebo Cibulku, každopádně z jeho pohledu jsem mohla vyčíst jakousi... úlevu?
————————
Je tu další kapitolka. 😍Snad se bude líbit a zítra se vidíme při další kapče🤭Doufám. 😅Mějte seeee!!❤️