Dej mi ještě šanci

IV.

Vzbudil mě hluk na chodbě. Chvíli jsem se rozkoukávala než mi došlo, že venku je šero a už se zřejmě projít nepůjdu.

Ty jo, spala jsem docela dlouho. Je půl čtvrtý. Mé další kroky směřovaly na Instagram.

Jen co jsem ho rozklikla na mě zaútočilo několik zpráv od Lily, bráchy a pár žádostí od kluků. Teď jsem neměla chuť to řešit, takže jsem mobil zase vypla a šla se podívat na chodbu, co se tam děje.

Opatrně jsem otevřela dveře, ale když jsem viděla kluky dělat kraviny a běhat po chodbě, ani mě to nepřekvapilo.

,,Jé, Els, nevzbudili jsme tě, že ne?" Objevil se u mě Eda a já si říkala, jestli si dělá srandu nebo to myslí zcela upřímně.

Podle jeho výrazu jsem usoudila, že o srandu se rozhodně nejedná.

,,Edíku, samozřejmě, že jste to vy byli. Co tady děláte? Vždyť se chováte, jak utržení ze řetězu." Zasmála jsem se.

,,Nechtěli jsme tě vzbudit, promiň. Ale kluky napadlo, že by byla zábava si dát závody přes tu chodbu tady." A ukázal rukou, kdybych snad nepochopila o jakou se jedná.

Znova mě to rozesmálo a za chvíli jsme se už smáli oba.

,,Tak si hezky běhejte, já jdu dořešit pár věcí na Instagram." ,,Jo, jasně a nezapomeň mi povolit žádost. A na večeři tě ještě představím pár klukům s kterými je sranda a nutně je musíš znát." ,,Dobře."

Jako první na instagramu jsem povolila žádosti od Edy, Jirky a docela mě překvapila i žádost od Tomáše. Pak jsem se rozhodla odepsat Kubovi. Jen se ptal, jak se mi tady zatím líbí. Poslední koho jsem musela vyřešit, byla moje nejmilovanější a zároveň nejpraštěnější a nejlepší kamarádka Lily.

lhessovaa Tak co? Žiješ?
Els?
Sakra, kde zase jsi? Doufám, že za to může alespoň nějaký kluk🫣
eli_ana Ano žiju, jsem tady🤭 a asi tě zklamu, ale žádný kluk za to nemůže. Spala jsem😚
lhessovaa Achjooo, kdy ty si někdy najdeš kluka???😩
No a je tam alespoň někdo hezkej?🧐
eli_ana Což to by se někdo našel, ale začínám ho nesnášet😅
lhessovaa 😭
Tak se s ním alespoň vyspi😍
eli_ana Jsi blázen?? 😂
Nebudu spát s lidma na potkání🙄
lhessovaa No jo, pořád, tak si ale někoho najdi🙏
Els, máš jedinečnou příležitost, nemyslím si, že se ještě někdy budeš vyskytovat v tak velké skupině kluků, hezkých kluků😉
eli_ana Ještě to zvážím, kámoško😇
Teď už ale musím končit, jdu na večeři a Eda mě chce ještě představit pár klukům😎
Měj see😘
lhessovaa Jo
počkej!! Jakej Eda???
Elianooo
A už je zase pryč
Tak se teda měj a uží si večeři s klukama🤭😘
Zobrazeno

Na večeři jsem dorazila opět mezi prvními. No jo, všude pozdě, ale jakmile se jedná o jídlo, vždy jsem první.

S jídlem jsem si chtěla sednout opět ke stolu pro čtyři, ale najednou se u mě objevili kluci a zatáhli mě ke stolu pro šest.

,,Els, snad jsi nechtěla sedět opět u toho malýho stolu, to bych ti pak nemohl představit tyhle blázny." Zasmál se Eda a naznačil, koho tím myslí. Jen jsem pokrčila rameny a cítila jsem, že nepatrně červenám.

Bože! To je tak trapný!

,,Eli?" Upoutal mou pozornost Eda, když jsme dojedli.

,,Abych ti ty kluky představil, tak tohle je Matyáš, Adam a Kuba. No a svýho bráchu znáš." A zasmál se. Já se s kluky představila a všichni mi přišli v pohodě. Vlastně se ani nedivím, že se s Edou kamarádí, protože mi přijde, že jsou všichni stejně praštěný.

Po večeři si upoutal pozornost nás všech trenér.

,,Tak mládeži, uklidníme se." Snažil se nás ztišit. Když se mu to povedlo, pokračoval ,,doufám, že jste si dnešek užil každý po svém. Od zítra začínají tréninky. Je tady jedna hala pro všechny, takže tady je rozpis, kdy tam trénujeme my. Snídaně je zítra v sedm a na osmou máme zamluvenou halu, takže žádné ponocování a chovejte se slušně, nejsme tady sami." A pohled zaměřil na kluky. Hned mi bylo jasné, že má na mysli, to odpolední běhání.

,,Pokud je ještě někdo, kdo si nevšiml, máme tady novou zdravotnici." A ukázal na mě.
,,Když se vám něco stane, běžte za ní a ona rozhodne, jestli je třeba doktor nebo ne. Tímto bych to dneska ukončil, hezky se vyspěte a zítra na snídani." Kluci se po těchto slovech začali zvedat. Za mnou ještě přišel trenér.

,,Eli?" ,,Ano?" ,,Bylo by fajn, kdyby si s náma chodila na tréninky, pokud se klukům něco přihodí, alespoň budeme vědět hned, jak na tom jsou. Není to pro tebe problém?" ,,Ne, určitě není. Stejně nemám co jiného dělat, tak se aspoň podívám, jak hrajou." Souhlasila jsem. ,,To je dobře. Tím pádem pro tebe platí stejný pravidla jako pro kluky." Kývla jsem a vydala se k východu.

Překvapilo mě, že tam čekal Tomáš a zřejmě na mě, protože se ke mně hned připojil.

,,Takže nová zdravotnice, jo?" ,,Asi už to tak bude." ,,No nevim, nevim, aby jsme pak nemuseli zachraňovat my tebe, princezno."

Prosím?! Princezno? Tak tenhle kluk mi leze na nervy už po prvním dni. Jestli se do konce mistrovství nezabijem, bude to opravdu zázrak.

,,Si myslíš, že to nedám?" ,,Nemyslím, já to vím, princezno." Mrknul na mě a s těmito slovy mě tam nechal stát.

Dobrých deset vteřin jsem se z toho vzpamatovávala.

Myslím, že ho zabiju dřív než mistrovství začne...
———————
Rozhodla jsem se napsat kapitolu takhle ráno, protože jsem zůstala doma.😅 Snad se bude líbit🤭 Jaký máte zatím názor na příběh? 😁Líbí se?? 😍Co byste chtěli, aby se tam stalo?🫢🥰