Dej mi ještě šanci

VI.

Dojeli jsme k hale. Nevím, jak se mi to povedlo, ale já i za tu chvilku usnula.

,,Elííí, vstávej." A přistály na mně nějaké věci.

Samozřejmě, že to byli Eda s Adamem. Řehtali se až málem spadli na zem. Hrozná sranda.

,,Vy blbečci! Víte, jak jsem se lekla?" Začala jsem nadávat. To u nich vyvolalo jen větší veselí.

Když viděli, že se zvedám a hodlám se za nima běžet, rychle začali utíkat.

Jenže bych to nebyla já kdyby se něco nestalo.

Já si nevšimla, že u východu z autobusu jsou schody, takže jsem zakopla a poroučela se k zemi.

Už jsem se v duchu zdravila se zemí a připravovala se na tvrdý dopad. Ten se ale nekonal.

Spadla jsem do někoho náruče.

Po chvíli jsem se podívala, komu bych měla poděkovat. Jakmile jsem viděla ten úšklebek, chuť na poděkování mě hodně rychle přešla.

,,Pozor, kam šlapeš, princezno..." Šeptnul mi do ucha po té, co mi pomohl na nohy a odešel.

,,Els? Co vyvádíš?" Přišel ke mně Kuba. ,,No coby, Eda s Adamem se mi vysmívali, tak jsem je chtěla praštit." ,,No, tak to prosím tě nedělej nebo je ještě zabiješ a kdo by hrál místo nich." Řekl se smíchem.

,,Brácha ty si takovej blbec, ty aby ses k nim nepřidal, fakt!" Se proti mně všichni spikli. Jenže bráchu to samozřejmě rozesmálo ještě víc a Adam s Edou si to nenechali ujít.
                                        ***
,,No tak, kluci, snažte se trochu! Mistrovství je za rohem a vy hrajete, jak kdybyste byli na ledě poprvý." Zlobil se trenér a já ho naprosto chápala. Na to, jak byli ještě před chvílí plní energie, jim to vážně moc nešlo.

,,Edo! Jsi v pohodě?" Strachoval se trenér, když viděl, jak Eda spadnul. Eda se jen zvednul, zamumlal něco, abych na něj koukla a že pro dnešek končí.

,,Fajn. Eli, koukni na něj a my hrajem dál."

,,Co je s tebou?" Ptala jsem se starostlivě Edy. ,,Já nevím, nějak mi to nejde. Přijde mi, jak kdyby jsem byl na ledě fakt poprvý." Odpověděl zklamaně. Bylo mi ho líto. ,,Jsi skvělej hokejista." ,,Neříkej, že jsem to tam nekazil." Nic jsem neřekla. ,,Tak vidíš, co já vůbec dělám na mistrovství? Neměl bych tu vůbec být." Řekl smutně a sedl si.

,,Tohle neříkej, Edo! Je pravda, že dneska jsi to dobře prasil, ale ani nejlepší hokejista nemá každý den skvělý. Jsme jen lidi. Dneska se ti nedařilo a o to víc se ti bude dařit zítra." A mile jsem se na něj usmála. ,,Nemyslím si, prostě nejsem dost dobrej." ,,No tak, pojď sem." A obejmula jsem ho.

Poznala jsem, že je to přesně to, co potřeboval.
,,Tak a teď mi řekni, co tě bolí." Zeptala jsem se, když jsem se odtáhla.

,,Ruka, asi jsem špatně spadl." Odpověděl a ukázal mi zápěstí a předloktí.

,,Ten pád nebyl moc hezkej." A prohlížela jsem mu tu ruku. ,,Ale bude to v pohodě. Nejspíš to je jen naražený, každopádně nic, co by tě vyřadilo z mistrovství. Dneska už ale hrát nebudeš, uvidíme jaký to bude zítra." Jen kývl a chvíli jsme si ještě povídali.

Akorát jsem chtěla jít zpátky, když se u nás objevil Maty.

,,Tady jste." ,,Maty? Co ty tady? Stalo se něco?"
,,No, bolí mě nohy, koukneš mi na to?" ,,Jasně, sedni si."

,,To je úplně v pohodě, máš ty nohy jen otlačený, zítra už to bude fajn, ale dneska už taky nehraj."

Jen co jsem se otočila, spatřila jsem bráchu.

,,Kubo! Co se ti stalo?!" Vylekala jsem se, protože se mu kolem oka rýsovala pořádná modřina a měl to nateklé. Do toho rozříznuté obočí. ,,Sundal jsem si na chvíli helmu a kluci zrovna vystřelili puk." ,,Achjo, vy jste břídilové." Ošetřila jsem mu to a bude to v pohodě, jenže už je to další hráč vyřazený ze zítřejšího tréninku.

Během deseti minut mi přišli ještě Adam, Tomáš a Dominik Rymon.

Dneska už nikdo z nich hrát nebude a zítra už jsou minimálně tři, kteří nemůžou hrát.

Poslední kapkou bylo, když Jirka najel do mantinelu a něco si udělal s ramenem. To ho minimálně na dva dny taky vyřadilo.

,,Poslouchejte všichni." Upozornil na sebe kluky trenér v šatně a já poslouchala mezi nima.

,,Tohle bylo fiasko, vážení. Může mi někdo vysvětlit, co s váma je? Pomalu víc lidí je zraněných než na ledě. Jak si tohle jako představujete?" Nikdo se neměl k odpovědi. Všichni koukali do země a dumali nad svými myšlenkami.

,,Paráda. Tak já vám to povím. Je ráno a my už jsme skončili, protože s tímhle to nemá cenu." A ukázal na všechny zraněný. ,,A jak dlouho jsme trénovali? Hodinu ze dvou? Takže takhle ne. Dneska už teda trénovat nebudeme. Zranění se dají co nejrychleji do kupy a na zítřek si povíme večer. Teď se převlečte, jděte do autobusu a na hotelu se bude uzdravovat s Eliinou pomocí." A odešel.

Viděla jsem, jak jsou zklamání, tak jsem udělala něco, co bych do sebe nikdy neřekla.

,,Kluci, přece nejste žádný bábovky. Jednou se nedaří, to neznamená konec světa. Ještě ke všemu to byl jen trénink a mistrovství ještě nezačíná. To dáte." Snažila jsem se je povzbudit. Koukali na mě, jak na blázna, ale naštěstí se toho, jak jsem doufala, chytil Jirka, jejich kapitán.

,,Els má pravdu kluci. Je to jen trénink, tak se nelitujme, dejme se do kupy a až mistrovství začne, všem nakopeme prdele!"

,,To je slovo kapitána!" A ,,Jo, má pravdu!" Bylo slyšet ze všech stran. Byla jsem ráda, že se mi můj záměr povedl.
***
Na hotel jsme dorazili ještě před polednem. Do oběda jsem si psala s Lily, navštívila jsem Kubu a zavolali jsme rodičům. Nejdřív se o Kubu báli, ale když jsme je ujistila, že je v nejlepších rukou, uklidnili se.

Po obědě ke mně začali opět chodit kluci, abych jim dala nějaký krém nebo něco proti bolesti. Jako poslední přišel Tomáš. Vzhledem k tomu, že studuju na zdrávce maséra, byla jsem pověřena i masírováním kluků, když je něco bolelo nebo něco měli ztuhlého.

,,Ahoj." ,,Ahoj?" Odpověděla jsem Tomovi a čekala, co přijde.

,,Slyšel jsem, že tu jsi i jako masérka. Mohla bys mi prosím namasírovat záda nebo s nima něco udělat? Na tréninku jsem si s nima něco udělal." ,,Jo, asi jo. Pojď." Pustila jsem ho k sobě do pokoje.

,,Tady si můžeš lehnout." Tom došel k místu, kam jsem mu řekla a sundal si tričko.

Wow, to byl pohled. Chvíli jsem na něj vyloženě civěla.

,,Els?" Probral mě lusknutím před obličejem. ,,Jo, promiň." Opět jsem zrudla a on se zasmál.

Proč mi tohle dělá? A nejhorší je, že ví, co se mnou provádí.

Tomovi jsem pomohla se zády a namasírovala je.

,,Hotovo." Promnula jsem si spokojeně ruce.

Tom se najednou otočil a stáli jsme těsně u sebe. Navzájem jsme se hypnotizovali.

Pomalu se ke mně začal přibližovat.....
—————————
Taaak, je tu další kapitola 😍Snad se líbí a není nudná. Tak co myslíte, že se stane? Překazí to někdo z nich? Nebo někdo jiný?🫢 Co byste chtěli, aby se stalo a jak byste chtěli, aby se vyvíjel příběh? Jinak se moc omlouvám, že včera nevyšla kapitola, ale absolutně jsem nestíhala, tak snad nevadí😭Mějte seee!!🥹❤️