Chci aspoň jeden koncert před tím než zemřu a je mi jedno kolik tam bude lidí
Jelikož jsem doma, využili jsme s kapelou čas tak, že jsme zkoušeli každý den. Naplánovali jsme si fakt velký koncert. Tak úžasnej, že ani jeden z nás na něj do smrti nezapomene. A já už se k smrti pomale ale jistě přibližuji. Samozřejmě o tom nikdo kromě mě neví, což je dobře. Jinak by mi to rozmlouvali a asi si dokážete představit co by se dělo. A taky by byli vystresovaní a měli by o mně strach, což fakt už nechci. Chci aby si aspoň chvíli odpočinuli. Aby byli šťastní a ne jako já.
"Ahoj. Jak je?" pozdravil a zeptal se mě táta.
"Ahoj, docela v pohodě"
"Tak to je fajn"
"Jo já vím"
"Co máš dneska v plánu?"
"Budu trénovat, když na to mám čas"
"Fajn"
"A samozřejmě budu se věnovat škole"
"Dobře. Jsem rád že už jsi doma a jsi šťastný"
"To já taky"
"To je fajn"
"Já vím"
"Tak už tě nebudu rušit"
"Fajn"
"Tak jo"
Pak jsem šel trénovat a psát. Tím pádem jsem šel pracovat. Vymyslel jsem jednu melodii, která ještě není ani celá a text jsem nenapsal ani jeden. Jelikož mě nic nenapadlo. Nějak mi to nevadí. A taky jsem přemýšlel, jak udělám to co plánuju už docela dost dlouho. Asi víte že mluvím o tom zasraným kostelu. Že ano? Nejspíš to udělám sám, protože nevím jestli budou chtít ostatní. I když možná bude chtít Andy s Faustem ale uvidím.
Občas jsem litoval že jsem doma a nejsem na psychiatrii. Protože vážně ještě nejsem šťastný a nechci aby mě táta a ostatní takhle nemuseli vidět každej den. Chci umřít, protože už ztrácím energii, sílu a hlavně chuť k životu. Ale budu se snažit hlavně se soustředit na hudbu. Takže jsem se snažil chvíli nemyslet na smrt a vypnout. Prostě se uvolnit a myslet jen na úspěch v kapele a v životě. Jelikož jsem se snažil soustředit hlavně na to dobrý a jen na to dobrý, měl jsem lepší náladu.
O několik týdnů později, se blížil náš první koncert. Já nervózní nebyl. Nevím jak na tom byli ostatní ale já rozhodně nervózní nebyl.
"Tak jo kluci, tohle bude bomba. Bude to takový zvláštní vzrušení který jste ještě nezažili. Obzvlášť ty Jimmy"
řekl s nadšením Faust.
"A proč zrovna já? Jen jako proto, že jsem gay?"
"Mmm, to taky" řekl a zasmál se.
"Ts, blbče" řekl jsem a zasmál se.
Hráli jsme na pódiu v parku, kde byla jiná akce a my si na ni mohli zahrát.
Ze začátku se nic v publiku nedělo ale nakonec se jim to zalíbilo a pařili. Líbilo se jim to a byli jsme fakt rádi.
Tak se mi splnilo jediný přání který jsem si přál. Sice jsem nebyl nějak slavný ale i tak si myslím, že se mi splnil můj celoživotní sen. Ale ještě podpálím kostel. Ano pořád to v plánu mám a vážně to udělám. Ale den před smrtí nebo dva dny max. Ano byl jsem šťastný ale toužil jsem po smrti. Protože ji miluju a ona miluje mě. Chce mě, vím to. Volá mě, slyším ji.
