Podruhé jsem se zamiloval ale nedělám chybu?
Zdál se mi sen. Byl jsem unesen a týrali mě tam. Na konci mě zabili, ale pochopitelně jsem se probudil, jelikož si mozek nedokáže představit smrt. Měl jsem strach že mi ten sen předpověděl budoucnost. Myslel jsem si že už jsem psychicky v pohodě, ale asi jsem se hodně mýlil. Hledal jsem důvod proč se mi ten sen zdál, spíš noční můra. Chtěl jsem to kurva vědět.
Když jsem přemýšlel nad důvodem, za chvíli jsem musel na snídani. Dojedl jsem a pak si mě zavolal psychiatr, kvůli terapii.
"Tak jak ti dneska je Jimmy?"
"Já nevím"
"Cítíš se smutně? Nebo..."
"Řekl jsem že nevím jasný?" trochu jsem na něj zvýšil hlas.
"Dobře. Máš halucinace?"
"Ano"
"Co vidíš když je máš?"
"Postavy a většinou mě chtějí zabít či zmlátit"
"Jak vypadají?"
"Většinou vypadají jako moji bývalí spolužáci nebo moji rodiče"
"Ty jsi si prošel šikanou že ano?"
"Ano"
"Tak to je očividné že budou většinou vypadat takhle. A rodiče tě nějak týrají?"
"Začali mě týrat když se dozvěděli že jsem gay. Táta s tím naštěstí přestal ale máma ne. Mohu se zeptat?"
"Ano na co?"
"Doufám že nevadí, že na chvíli odbočím od tématu"
"Ne, ptej se na co chceš"
"Nevíte kde by se tady dal sehnat heroin?"
"Jimmy, nebudu a nemůžu ti shánět drogy"
"A to jako proč?"
"Jsi nezletilí"
"No a co. I my by jsme si mohli dovolit si šlehnout když to potřebujeme"
"Jimmy pochop že ti dát drogy nemůžu a ani nechci"
"A to jako chcete abych trpěl ještě víc?"
"Když začneš brát drogy, nepomůže ti to"
"Stereotypní kecy. Vy mě chcete zabít že jo?"
"Ne nechci"
"A co chcete?"
"Vyléčit tě"
"Jsem blázen a blázni se vyléčit nedokážou a když se o to pokusí, protože ví, že mají nějaký problém, jen se jim vysmějete a pošlete je dom s tím že jim nic není. A potom s depresema nebo s čímkoliv jiným trpí pozbytek života a vám je to u prdele. Pardon že jsem sprostej ale jinak to vyjádřit nejde. To akorát vy jste naivní a myslíte si že vyléčíte psychicky nemocnýho člověka. Ne, nevyléčíte. Akorát je ponížíte a uděláte z nich ještě větší trosky než byli do teď. A co potom následuje? Sebevražda. Pro vás jistě dobrá zpráva. Už se nemusíte starat, o jednoho člověka míň. Řeknete si no a co, byl blázen a sebevražda k tomu patří"
..."Skončil jsi?"
"Ano"
"Jimmy věř mi že tě vyléčím"
"Nevyléčíte"
"No takhle tě nevyléčím. Ty si to musíš uvědomit"
"Uvědomit si co? Jako že mít sebevražedný myšlenky a vinit se ze všeho atd. je v pohodě?" Pak zase nastalo ticho na pár vteřin.
"Můžu už jít?" zeptal jsem se.
"Jo. Terapie skončila"
Už jsem věděl že tady mi nepomůžou.
Andy byl možná moje jediná naděje. Myslím že jedině on by mě dokázal udělat šťastným. Byl jsem do něj trochu zabouchlej. No možná trochu víc.
O 2 hodiny později
"Ahoj" pozdravil mě Andy
"Ahoj, co tu děláš?" zeptal jsem se a pousmál se.
"Chtěl jsem tě vidět. Tak co, jak ti je?"
"Furt stejně"
"Neboj pomůžou ti tady"
"Ne nepomůžou Andy"
"Ale ano, věřím tomu"
"Tak nevěř. Už jsem to řekl i psychiatrovi, že psychicky nemocnej člověk se vyléčit nedá" řekl jsem poněkud nervózním hlasem.
"Jimmy, věř mi že ti pomůžou"
"Ne, ty to nechápeš, nikdo to tady nechápete. Jsem cvok a cvokem taky zůstanu. Vy to nikdo nechápete. Jste naivní. Tak strašně naivní"
"Nejsme naivní jen..."
"Jen co?! Vy si fakt myslíte že dokážete pomoct člověku kterej to nemá v hlavě v pořádku?!"
"Jimmy uklidni se, prosím"
"Ne neuklidním se dokud nepochopíte že je se mnou něco do prdele špatně! Vy si to nalhávate jenom kvůli tomu aby jste se vy cítili líp a je vám úplně jedno jak mi je! Prošel jsem si šikanou a týráním a psychickými problémy a všem vám je to úplně jedno. Jsem blázen a bláznem budu dokud se nezabiju. Myslel jsem si že už jsem psychicky v pohodě, protože si to mysleli ostatní. To není fér. Vy si užíváte života, zatím co já musím trčet ve cvokárně a trpět tady. Fakt mě mrzí to, že je vám to úplně jedno"
Nic neřekl a prostě mě začal jen tak zničeho nic líbat. Bylo to divný ale líbilo se mi to. Jo možná vám tahle část mýho příběhu, může znít divná, já vím že divná je. Ale bylo to nádherný, i přesto že to bylo divný. Asi ho fakt miluju a on miluje mě. Pak jsme jenom vedle sebe leželi a nepromluvili spolu ani slovo. Nejspíš nebylo o čem mluvit. A pak jen řekl:
"Jimmy, už asi budu muset jít"
"Takhle brzo?"
"Jo, rodiče na mě nejspíš čekají"
"Tak fajn, když chceš tak jdi"
"Tak fajn. Tak asi ahoj"
"Ahoj Andy" pousmál jsem se.
Vypadal trochu divně. Tak ještě aby ne. Líbal se s klukem v blázinci se kterým ani nechodil. Byla to ta milostná chvíle, jak bývá v americkejch filmech. Typická americká, filmová láska. Miluju ho a doufám že budu do mojí smrti.
