Deprese se zhoršují
Vidím kolem sebe mrtvý těla. To už víte že se mi často stává. Ale teď mě chtějí zabít. Slyším hlasy. Mám prý někoho zabít nebo jinak zabijí mě.
To nebude deprese. Vím to určitě. Nedokážu vnímat realitu.
"Dobré ráno Jimmy" pozdravil mě psychiatr.
Já neodpovídal. Jen jsem seděl a snažil jsem se vnímat realitu. Nešlo to.
"Jimmy je ti něco? Nebo se ti dneska nechce mluvit?"
"Kde to jsem?"
"Na psychiatrii, Jimmy je ti něco?"
"Ne nic mi není"
Hlasy mi říkali abych ho zabil, abych mu ublížil a utekl. Pak jsem dostal záchvat. Asi si dokážete představit člověka v hysterickým záchvatu, tak to popisovat snad nemusím. Snažil se mě uklidnit, nešlo to. Tak mi musel píchnout injekci.
Když jsem se probudil, pořád jsem nevěděl kde jsem. Měl jsem bolesti břicha a zad. Nevěděl jsem co se sakra děje. Jsem tady? nebo jsem úplně někde jinde?
"Ahoj Jimmy" pozdravil mě táta.
"Ahoj"
"Jak je ti?"
"Jak asi může psychicky nemocnýmu člověku být?"
"Takže je ti špatně"
"Ne asi. Tati musíš mě odsuď dostat. Chtějí mě zabít"
"Kdo tě chce zabít?"
"Oni"
"Nikdo tě zabít nechce"
"Ale ty hlasy ano"
"Jestli slyšíš hlasy Jimmy, bylo by lepší kdyby jsi zůstal tady. Ještě jestli ti říkají aby jsi se zabil"
"Ale já to udělám"
"Dvě otázky. Proč a jak? Jak se chceš zabít když už tě museli přivázat?"
"Tati chceš abych kvůli nim zabil někoho jinýho? Klidně to můžeš být i ty"
"Jimmy..."
"Co je?"
"Nech toho prosím"
"Čeho?"
"Toho co právě děláš"
"Takže mám přestat existovat nebo co?"
"Ne to ne, jen prosím, zkus se chovat normálně"
"Tohle normální chování je. To oni to se mnou udělali. Šel jsem sem s depresemi a jak to dopadlo? Udělali ze mě blázna. Blázna! To si pamatuj!"
Musel už radši odejít. Nevydržel to tam u mě.
