Deprese se zhoršily, ale furt všechny přesvědčuju že je všechno v pohodě
Začínám zase přemýšlet nad sebevraždou. Já se musím zabít. Prostě to musím udělat. Ale zatím to dělat nebudu. Ještě není vhodná doba na to spáchat sebevraždu. Ale budu se dál tvářit že je všechno v pohodě, protože ostatní pak budou v klidu a já budu moct v klidu umřít. Ale teď nesmím ztrácet čas přemýšlením nad sebevraždou. Musím psát a hrát. Jenže mi to moc nešlo, tak jsem si šel lehnout a přemýšlel. Přemýšlel jsem nad tím jak se zabiju. Musím si vybrat smrt. Jestli se mám oběsit nebo se předávkovat, skočit z výšky nebo si rozřezat břicho. Nebo si mám podříznout žíly či krk? Je hrozný a děsivý nad tímhle přemýšlet ale nešlo na to nemyslet. Vy co jste si tímhle nikdy neprošli, nepochopíte to. My psychicky nemocní lidé ano. Je jedno jestli máte deprese, schizofrenii, bipolární poruchu, anorexii atd. prostě jsme blázni a nemusíme se za to stydět. Vlastně je to někdy super, že nám je takhle. Chápu postupem času už to může být otravný a můžete se i zabít nebo můžete někoho zabít ale i tak je to občas super pocit. Jsme odlišní od ostatních a je to tak suprovej pocit, že to není ani možný. Většina lidí si o nás myslí, že jsme lidi kteří se pořád jen litují nebo chceme být středem pozornosti. NE. Buď nás to vzrušuje a nebo to prostě jen tak přijde a už neodejde, i když chceme aby to odešlo. Jo občas se to povede. Vyléčíte se a je vám dobře, ale nikdy se úplně nevyléčíte. Nikdy. Pořád to ve vás bude, protože si vás vybrali a nechtějí vás opustit. Protože to kurva nejde. Odejde to v tý době kdy zdechnete. Právě toho ta psychika chce dosáhnout. Nikdy to neskončí. Pořád v tom budete plavat dokud se neutopíte.
"Ahoj Jimmy" pozdravil mě táta.
"Ahoj"
"Jak ti je?"
"Dobře"
"Tak fajn"
"Jen mě bolí žaludek ale to bude v pohodě"
"A nechceš prášek nebo něco?"
"Ne to je dobrý. Nic na bolesti nechci. Teď chci jenom ještě pár hodin spát. Špatně jsem se vyspal"
"Tak dobře"
Pokud vás bolest vzrušuje, vyvolávejte ji. Vyplatí se to. Akorát počítejte s tím, že až vás to začne štvát a potom už vám léčba nebude zabírat, protože je moc pozdě, zabijte se. Je to nejjednodušší ale taky hodně zbabělí řešení. Ale klidně buďte zbabělci, není na nich nic špatnýho.
Hlasy v hlavě slyším pořád ale naučil jsem se s tím žít. Cítím se mrtvý. Deprese ze mě udělala tohle. Kurva nenávidím tenhle zasranej život a hlavně nesnáším sebe. Dal jsem pryč i zrcadlo co jsem měl v pokoji. Nemohl jsem se na tu dementní depresivní trosku dívat. Nenávidím to tu, chci umřít.
