13)

84 6 2
                                    

Překvapení!
Moc se omlouvám, že jsem poslední dobou nebyla moc aktivní. Doufám, že se na mě moc nezlobíte a užijete si touhle předposlední kapitolou.
A přeju vám šťastný nový rok.
~

„Posloucháš mě?" Vytrhla mě z přemýšlení Rachel. Zvedla jsem k ní oči a snažila se ze všech sil vzpomenout, co jsme spolu naposledy řešily.

„Co jsi říkala?" Zamumlala jsem, zatímco jsem si promnula dlaní čelo. Měla bych se rychle vzpamatovat.

Probodávala mě vyčítavý pohledem. Věděla jsem, že toho teď měla poslední dobou hodně na práci a tímhle přístupem jsem jí to rozhodně neulehčovala. Povzdechla si, než stiskla nespokojeně rty do úzké linky.

„Doufám, že máš platný pas." Přikývla jsem. Všechny doklady jsem si zkontrolovala hned potom, co oznámili, že se bude natáčení přesouvat mimo ostrov. Dokonce jsem si vyhledala náhradní dopravu, abych se vyhnula cestování letadlem, ale to by mi společnost nejspíš neproplatila. „Super, takže tady máš letenku na čtvrtek ráno. Poletíš s první skupinou, když všechno půjde dobře, měl by zbytek štábu dorazit v průběhu dvou až tří dnů. V případě potřeby jsem na telefonu." Zamávala přede mnou mobilem, něco si odškrtla na papírovém seznamu připevněném k pevným deskám a podala mi bílou obálku s letenkou. Roztřesenými prsty jsem si ji od ní převzala.

Naklonila nepatrně hlavu na stranu a očima si mě prohlížela. „Jsi v pořádku?"

„Ani ne, jsem pořád nějak mimo." Protřela jsem si oči. Několik nocí za sebou jsem se pořádně nevyspala a únava se na mě pomalu začínala podepisovat.

„Kvůli té brunetě jak se věšela na Henryho?" Zvedla zvědavě obočí. Zavrtěla jsem hlavou. Henryho ani jeho přítelkyni jsem naštěstí od našeho posledního setkání neviděla a popravdě jsem za to byla ráda. Nebyla jsem si jistá pocity, které jsem k Henrymu chovala a ani nebyla vhodná chvíle, abych se o ně víc zajímala. Místo něho jsem měla plnou hlavu letadla, ve kterém jsem za dva dny měla sedět. Bylo téměř nemožný nemyslet na všechny ty katastrofický scénáře, které mohli nastat.

„Hm." Zabručela jsem a schovala si letenku do batohu.

„Chceš si o tom promluvit?" Nasadila konejšivý tón.

„Ne."

„Neměla bys to v sobě dusit." Mlaskla nespokojeně.

„A k čemu mi to bude?" Střelila jsem po ní pohledem. „Nic to na skutečnosti nezmění. Byla jsem hloupá a naivní když jsem doufala v něco víc."

„Je mi líto, že to takhle dopadlo."

„Jo to mě taky." Šeptla jsem si sama pro sebe. Potřásla jsem hlavou a vrátila se ke své práci. Na stole jsem měla vyskládané všechny foťáky, které se používaly celý den a čekaly, až je někdo zabalý do tašek a odnese do skladu.

„Vy budete April, že?" Zazněl za mnou hluboký hlas. Polekaně jsem se otočila a spatřila vysokého muže s nakrátko ostříhanými vlasy a vřelým úsměvem na rtech.

Zamračila jsem se na cizince. „My se známe?"

„Ještě ne. Jsem Charlie, Henryho mladší bratr." Ohromeně jsem zamrkala. Najednou mi ta podoba začala dávat smysl.

„Aha" vyrazila jsem ze sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. „Moc ráda vás poznávám." Natáhla jsem k němu pohotově ruku.

„Já vás taky. Henry mi o vás toho hodně vyprávěl." Nabízenou ruku mi pevně stiskl a úsměv se mu ještě víc rozšířil.

„Skutečně?" Zarazila jsem se. Něco mi na tom nesedělo. Proč by o mně s někým mluvil? A ještě s bratrem?

„Jistě. Mluví o vás v jednom kuse. Proto jsem taky přišel. Chtěl jsem se seznámit se ženou, která mému bratrovi tak pomotala hlavu. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak mimo." Zachechtal se. Utahoval si ze mě?

Vždy to začíná přátelstvím H.C.Kde žijí příběhy. Začni objevovat