Vždy to začíná přátelstvím H.C.

5)

„Tak jak jdou přípravy na svatbu?" Zeptala jsem se Jade, zatímco jsem si zalepovala náplastí odřeniny a puchýře na nohách.

„Hrozně. Nic nejde podle plánu" zaleskly se jí v očích slzy. Z návalu výčitek se mi stáhnul hrudník. Posledních pár týdnů jsem byla hrozná kamarádka a ještě horší družička. Všechny starosti se svatbou jsem nechala na ní a její bláznivý sestřenici. Kousla jsem se do rtu, zahodila náplasti, přisunula se k ní na gauči blíž a pevně jí objala. Nejdřív se trochu zdráhala, ale nakonec svěsila ramena, dlouze vydechla a začala tiše vzlykat. I mě zaštípali v očích slzy. Neměla jsem jí v tom nechávat samotnou.

„Ale kvůli tomu si nepřišla" odtáhla se ode mě, otřela si slzy a naklonila hlavu na stranu. Měla mě dokonale přečtenou.

„To teď není důležitý" ušklíbla jsem se a mávla ledabyle rukou. Snažila jsem se jí znovu obejmout, ale vykroutila se mi ze sevření.

„Všechno je důležitý" mlaskla nespokojeně. „Tak mluv, potřebuju se teď trochu odreagovat."

„Asi jsem na natáčení nastydla a potřebovala jsem, aby se o mě někdo postaral" a na potvrzení svých slov jsem si odkašlala a vytáhla z kapsy papírový kapesník.

„A kvůli tomu jsi měla šaty a podpatky?" Měřila si mě přísným pohledem. Připadala jsem si jako puberťačka přistižená vracející se z večírku po večerce. „Mluv."

Povzdechla jsem si. „Tak dobře." Nemělo cenu chodit dál kolem horké kaše. „Pohádala jsem se s Henrym."

„Cože?" Zděšeně zalapala po dechu. „Co si udělala?"

„Vážně?" Nepochybovala jsem, že mi obočí vyjelo až na vršek hlavy. „Hned je to moje chyba?"

„Promiň, tak co se stalo?" Zhluboka jsem se nadechla a dala se do vyprávění. Když jsem skončila, měla přitisknutou ruku na otevřené puse a třeštila překvapeně své šedivé oči. „To je takovej blbec."

„Nebuďte na něj tak přísný. Byl to pro něj šok a jednal trochu ukvapeně" zazněl za námi Chrisův hlas. Zrovna se vrátil z nákupu, v rukou nesl dvě plné tašky a napjatě nás poslouchal. Obě jsme se na něj otočili a provrtávali ho naštvaným pohledem.

„Trochu ukvapeně? Tohle bylo rozhodně víc než trochu ukvapený" ohradila se pohotově Jade.

„Možná jo" pokrčil rameny. „Ale docela ho chápu."

„A víš, že poslouchat cizí rozhovory je neslušný?" Přidala jsem se.

„Nedalo se to přeslechnout. A jako chlap se ho musím zastat." Přešel do kuchyně, aby vybalil nákup a vrátil se s lahví piva v ruce. Protočila jsem oči. Tohle jsem vážně nepotřebovala. Už tak ve mně hlodali pochybnosti, jestli jsem to nepřehnala. Vyčítala jsem si všechno, co jsem Henrymu v náporu vzteku řekla a přemýšlela jsem, jestli bych se mu neměla omluvit. Povzdechla jsem si. Žmoulala jsem v prstech kapesník, očima utíkala k mobilu na stolku a přemlouvala se, abych mu nenapsala žádnou strašně trapnou zprávu.

„Takže ke mně by ses zachoval stejně, miláčku?" Založila si Jade vzdorovitě ruce na hrudi a vystrčila bradu. Chris znejistěl a začal koktat. „Ha, tak vidíš."

Něco nesrozumitelně zabručel, sednul si do křesla a začal přepínat kanály na televizi.

„Nevšímej si ho" poplácala mě chlácholivě po ruce. „Udělala si dobře. Nesmíš se nechávat od ostatních zneužívat. Teda já mám v tomhle případě samozřejmě výjimku." Snažila se zachovat kamenný výrazy, ale dlouho jí to nevydrželo a vyprskla smíchy. Zanedlouho jsem se k ní přidala, až jsme se obě lámaly v pase.