Mistr popravčí

11. Krásné jméno

Kayo - krásné jméno. Kayo a Kieran, neznělo to spolu dobře?

Potěšeně jsem se usmál a vstal, přistupujíce k němu blíže. Využil jsem jeho zmatení a dovolil si vzít jeho ruku do své, líbajíce ji zlehka na hřbet.

,,Rád tě poznávám, Kayo." věnoval jsem mu laškovný úsměv, zatímco na mě hleděl s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Během pár vteřin se však vzpamatoval a vytrhl ruku z mého sevření.

,,Co to děláš!?" rozzuřeně seskočil ze židle a ucouvl, jakoby ho můj dotek snad popálil.

,,Konečně se s tebou seznamuji tak, jak se sluší a patří. Mimochodem mé jméno je Kieran." vysekl jsem mu poklonu a opět se na něj pousmál, což ho dost vyvádělo z míry.

,,Nijak jsem netoužil po tom se s tebou seznámit. A nesahej už na mě!" opět se posadil na svou židli se vzdorovitě si založil ruce na hrudi, abych nemohl zopakovat své předchozí chování. Jeho povaha se mi velmi zamlouvala. Ano, uznávám, kdyby mi rovnou padl k nohám, bylo by to mnohem snazší, ale tohle byla výzva. A já měl výzvy rád.

,,Už... Už musím jít." zatřásl nakonec hlavou, až mu blonďaté pramínky sklouzly do očí, a rozběhl co nejdál ode mě. Sledoval jsem ho, dokud i poslední cíp jeho pláště nezmizel za dveřmi, a pak jsem se pomalým krokem rozešel pryč, nechávajíce jídlo chladnout na stole. To, na co jsem měl totiž chuť, právě opustilo místnost.

---

K večeru si mě král opět nechal zavolat, tentokrát do své pracovny. Netušil jsem proč, takže pro mě bylo velkým překvapením, když mi sdělil, že za tři dny se bude konat královská svatba. Ne, že bych nevěděl, že je něco takového v plánu, ale přesto mě brzké datum zaskočilo.

,,Samozřejmě ti nechci svěřit žádnou práci ohledně dekorací a zajišťování hostiny, avšak jako ten nejschopnější se postaráš spolu se Zukem o to, aby vše proběhlo v pořádku. Nechci žádné problémy, rozumíš?"

,,Ano, můj pane." a těmi slovy jsem se upsal ke spolupráci se svým největším nepřítelem.

---

Brzy ráno jsem vyrazil ze svého pokoje a s nechutí zamířil k Zukovu obydlí. Slunce ještě ani pořádně nevyšlo a kromě strážných, kterým začala hlídka, a služebnictva jsem cestou nepotkal živou duši. Jako myška jsem se proplížil palácem a kolem stájí až do kasáren. V příjemném přítmí jsem proklouzl kolem všech domků až k tomu, jež patřil samotnému generálovi. Když jsem stanul před dveřmi, už jsem se nijak neostýchal a pořádně na ně zabušil. Okamžitě jsem zevnitř uslyšel bouchání a po chvíli se dveře rozletěly. Zuko vypadal dost unaveně, jakobych ho právě vytáhl z postele.

,,Už jsi tady..." otráveně protočil očima a rozhlédl se po prázdných kasárnách.

,,Počkej chvíli, hned jsem tu." zmizel v útrobách svého domu a nechal mě stát na prahu jako nějakého psa. Založil jsem si ruce na hrudi a zády se opřel o zárubeň. Čekat tady a ještě k tomu na něj. Už dávno měl být vzhůru. To je mi tedy generál.

,,Můžeme jít." oznámil, když se vrátil, tentokrát už plně oblečený. Jeho arogantní výraz dokonale seděl k nažehlené uniformě. Rozhodně se rozešel vpřed a já s ním vzápětí srovnal krok, abych za ním nemusel pobíhat jako nějaké cvičené zvíře.

,,Jaký rozvrh si pro stráže na den svatby připravil?" zeptal jsem se, abych svůj úkol mohl splnit co nejdříve. Zuko se na mě ani netočil a vychrlil na mě hned několik časů, míst a jmen, které mi vůbec nic neříkaly.

,,Neznám tvé vojáky jménem." utnul jsem ho v půlce monologu a nespokojeně se zamračil. Generál se potutleně usmál, užívajíce si fakt, že jeho slova plně nechápu.

,,Ti nejlepší budou u hradeb, když se nikdo nepovolaný nedostane dovnitř, není vůbec potřeba se strachovat. Navíc přímo u obřadu budu já sám a taky tam budeš ty. Snad je zvládneš ohlídat, nebo ne?" provokativně se zašklebil a já měl co dělat, abych ho blíže neseznámil se svými dýkami.

---

Těch pár dnů uplynulo jako voda a k mému neštěstí je většinou plně zaměstnávaly mé povinnosti. I Kayo měl hodně práce, a tak jsem ho neviděl ani u večeře. Dokonce ani princezna Zaya se tam neukázala, prý kvůli přípravám na svatbu, a tak král večeřel v poklidu sám a já mu jako jediný dělal společnost. Kupodivu se ale zdálo, že mu to ani trochu nevadí. Pokaždé, co jsem ho s princeznou viděl, vypadal, že o ni jeví skutečný zájem. Naslouchal jí, trávil s ní čas, na její přání ji doprovázel na procházkách v zahradě, jednoduše byl vždy velmi galantní. Nyní, když tu ale nebyla, nevypadal smutně, vlastně byl docela klidný. Poslední večer před svatbou jsem tedy neodolal a konečně se rozhodl ukojit mou zvědavost.

,,Můj pane?" začal jsem opatrně, když nám sluhové dolili víno a opustili místnost. Relius poněkud překvapeně vzhlédl a kývnutím mě vybídl, abych pokračoval.

,,Milujete princeznu Zayu?" jeho překvapení se ještě zvýšilo, když jsem se zeptal. Nebylo se čemu divit, já většinou nebyl ten, kdo započal konverzaci, natož tak ještě takovouto otázkou a k tomu všemu u večeře. Chvíli tedy mezi námi panovalo ticho, kdy král pečlivě studoval můj obličej a přemýšlel.

,,Její přítomnost je... Příjemná. Je krásná, sňatek je výhodný, po mém boku bude zářit jako drahokam." odvětil zamýšleně a spokojen se svou odpovědí pozvedl číši a napil se červeného vína.

,,A milujete ji?" položil jsem svou otázku znovu, neboť já s jeho odpovědí rozhodně spokojen nebyl. Bylo mi upřímně jedno, zda to, co mezi sebou měli, byla láska nebo ne, jen jsem chtěl odpověď. Relius se zamračil a zahleděl se mi zpříma do očí. Jiný by uhnul, ale já mu pohled s klidem opětoval a nakonec to tedy byl on, kdo odvrátil zrak.

,,Ne, nemyslím si, že je to láska. Zájem možná, láska ne." opět vzal sklenici do ruky a upil vína. Nyní jsem už spokojen byl, a tak jsem zrak opět přesměroval na svou večeři a pustil se do jídla.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Nakonec se ukázalo, že učitelé berou blížící se Vánoce jako důvod pro dohánění známek, takže jsem byl šíleně zahlcen testy a zkoušením. K tomu všemu shánění dárků, úklid, pečení, celkově příprava na Vánoce, a když už jsem měl nějaký volný čas, byl jsem pozvaný na vánoční večírky, trhy nebo nějakou jinou akci.
Nevím, zda Adventní kalendář stihnu do Vánoc dopsat, neboť budu mít ještě hodně práce, takže uvidíme. Tímto se vám však chci omluvit, že příběh nevychází tak, jak má.
Doufám, že se na Vánoce těšíte, a vracejíce se k původnímu odpočtu, zbývá do nich už jen 12 dnů :).
Ren