Mistr popravčí

Prolog

,,Vaše veličenstvo." poklekl před svým králem, který seděl na trůnu, postaveném na podstavci na konci obrovského sálu. Dlouhé rudé závěsy, svázané zlatými provazy, odkrývaly okna, sahající od stropu skoro až po zem. Normálně by tolik světla dodalo místnosti příjemnou vřelou atmosféru, avšak dnes tomu tak nebylo. Šachovnicovou podlahu v bílé a karamelové barvě pokrýval červený koberec, vedoucí středem sálu od zdobených dvoukřídlých dveří až k trůnu. Ze stropu visel křišťálový lustr a stěny lemovaly zlaté svícny, dodávající místnosti honosný nádech.

,,Bajarde, pověz mi, jak dopadla tvá mise? Našli jste je?" otázal se král, vysoký a nadmíru pohledný muž.

Jeho otec zemřel, když mu bylo pouhých sedmnáct let a on už tehdy usedl na trůn, aby nahradil jeho místo. Od té doby uplynulo už skoro osm let. Obrovská území, která království patřila, se za tu dobu skoro ztrojnásobila. Mocná říše se stala ještě mocnější pod vládou silného a schopného muže. Sousední království pokorně skláněly hlavy, snažíce se udržet mír, neboť kdyby vypukla válka, šance na to, že by ji vyhráli, byla téměř mizivá. Naše království mělo největší a nejmocnější armádu, nejschopnější vojáky a velitele. Neprohráli jsme jedinou válku a že jsme jich vedli hodně.

,,Vaše veličenstvo, hledali jsme je všude. Prošli jsme celé město i okolí, ale nenašli jsme jedinou stopu." odvětil muž a sklonil hlavu.

,,Ty si nedokázal s celou svou družinou najít trojici dezertérů?"

,,Omlouvám se, vaše veličenstvo."

,,Tvá omluva je mi k ničemu, Bajarde!" zavrčel nespokojeně král a na klečícího muže ukázal prsty. V tu chvíli se černovlasý, doteď jen nehnutě stojící po jeho boku, pohnul. Ladným krokem šelmy se přesunul za Bajarda a svůj pohled opět zaměřil na svého pána.

,,Zklamal si mě, Bajarde..."

,,Vaše veličenstvo, omlouvám se! Dejte mi ještě jednu šanci, prosím, tentokrát už-"

,,Ne, už si svou šanci měl a promarnil si ji. Nebyl si schopen najít tři muže, i když si měl k ruce celou svou skupinu. Moc dobře víš, že já druhé šance nedávám." pronesl chladně král a nepatrným mávnutím ruky pobídl černovlasého muže k činu. Ten bez zaváhání tasil meč a probodl Bajardovi hruď. Překvapený voják s heknutím otevřel pusu, ze které se vyvalil vodopád krve, a šokovaně vytřeštil oči. Když mu černovlasý meč z hrudi vytáhl, padlo jeho bezvládné tělo na zem.

,,Ještě mi zašpinil koberec." zabrblal nespokojeně král a vstal ze svého trůnu.

,,Kierane jdeme a vy sem pošlete někoho, aby to tu uklidil." dodal a v doprovodu svého černovlasého zabijáka vyšel ze sálu.

---

Velkými okny pronikalo do dlouhé chodby světlo. Zlaté rámy obrazů se ve svitu slunce leskly a vrhaly na strop odlesky.

Král oblečený v bílé košili a kalhotách, vyšívaných zlatem, s rudým pláštěm, sepnutým zlatou sponou, který za ním při jeho svižném kroku vlál. Ve vlasech měl usazenou zlatou korunu, zdobenou rubíny a drahými kameny a na rukou prsteny, jež měly vyšší cenu než domy některých jeho poddaných.

Vedle něj kráčel jeho věrný zabiják. Obávaný bojovník, o němž se nesly zvěsti i daleko za hranice království. Chodil vždy v černém, delší havraní vlasy měl sepnuté kovovou sponou, aby mu nepadaly do očí, jejichž barva připomínala koberce zeleného mechu, ozářené paprsky slunce. Jeho rysy byly ostře řezané, chladné, ale přitom krásné. Vypadal jako smrtka, ale zároveň byl tak nádherný... Nádherný a chladný jako drahé kameny, jež zdobily jeho meč a dýky, které nikdy neminuly cíl, a byly stejně tak pověstné, jako on sám.

Kieran stál po boku krále ještě v době, kdy byl princem. Jeho otec byl generálem vojsk bývalého krále a on se jako jeho syn už od mládí trénoval v boji. Jeho otec byl přísný, velmi přísný, o to víc, když Kieran byl vlastně jen jeho bastard. Jeho manželský syn Zuko měl trénink jiný. Stejně tvrdý, ale od otce dostával nejen kárání a výprasky, ale i rady a pochvaly. Byl to prostě Zuko, syn generála Gerrarda. A Kieran? Kieran byl prostě kluk, kterého generál hodil mezi ostatní vojáky jako kus masa mezi divoké psy. Nikdo nevěděl, že je generálův syn, a tak to mělo být. Kdyby se to někdo dozvěděl, zničilo by to generálovi pověst, a tak Gerrard Kieranovu matku zabil, když mu bylo pět, a jeho pod pohrůžkou smrti přivedl k vojsku. Prakticky se o něj nezajímal, byl to pro něj už jen obyčejný pěšák, který pro království padne v bitvě. Vychovávala ho jedna z komorných, díky které se seznámil s princem. Když totiž netrénoval, pomáhal jí na zámku. Jednoho dne se s princem setkal v zahradách, zatímco sbíral květiny do královských komnat. Časem se z nich stali kamarádi, i když každý vyrůstal úplně jinak.

I přesto, že Kieran neměl nejlepší výcvik, stal se nejlepším bojovníkem. Každým rokem se stával lepším a lepším a princ si toho všiml. V den jeho patnáctých narozenin, kdy si měl vybrat osobního strážce, zvolil si Kierana. Generál se proti tomu však ohradil s tím, že jeho syn Zuko je lepším bojovníkem a král svého generála nemohl jen tak odmítnout. Volba osobního strážce byla však hlavně na jeho synovi, proto ho přemluvil alespoň k souboji. Mladý princ souhlasil, věděl, že jeho přítel vyhraje, a taky že vyhrál. Porazil svého bratra, který ani nevěděl s kým že to vlastně bojuje, a skoro ho přitom i zabil. Byl tomu tak blízko, tak moc mu chtěl probodnout hruď a zabít ho. Jeho nový pán, princ Relius, mu v tom však zabránil, a jelikož se Kieran už od dětství učil, že rozkazy má na slovo plnit, samozřejmě uposlechl.
A tak se Kieran dostal z úplného dna na výsluní. Místo kasáren získal svou vlastní komnatu, ze staré zbroje se stalo zbrusunové brnění, a Relius mu nechal na míru vyrobit zbraně jako dar.

Kieran svého pána věrně chránil, stál mu vždy po boku a nikomu nedovolil, aby mu ublížil. Plnil každý jeho rozkaz a na jeho přání i zabíjel. Zabíjel mnohokrát. Ze začátku to bylo zvláštní, neměl strach, ale probodnout někomu hruď pro něj byl nový pocit. Velmi rychle si na něj však zvykl. Pochopil, že nechat se zbytečně pohltit emocemi je chyba, kterou si jako králův osobní strážce nemůže dovolit, a tak se stal perfektním chladným zabijákem.

Reliovým Mistrem popravčím...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Vítám vás u nového Adventního kalendáře. Opět je to příběh z dob království, který jsem prostě musel sepsat. Inspirace mě chytila a nepustila, dokud vše nebylo na papíře (teda vlastně ve Wordu) :D.
Snad se vám bude líbit a zatím mu své první dojmy můžete napsat do komentářů ;).
Do Vánoc nám zbývá už jen 23 dnů :).
Ren