Mistr popravčí

9. Oběť pro vyšší dobro

,,V pořádku, můj pane? Jak se cítíte?" oslovil jsem ho klidně po nějaké chvíli, co jen stál uprostřed toho nepořádku a zhluboka oddechoval.

,,Ano... Ano, v pořádku." ztěžka polkl a upravil si vlasy, rozhlížejíce se kolem.

,,Kde je má koruna?"

,,Pod postelí." pokrčil jsem rameny a vzápětí se pro ni vydal, aby se král nemusel plazit po čtyřech. Relius se mezitím upravil a nakonec jsme společně vyšli z pokoje, jakoby se vůbec nic nestalo.

Když jsem svého pána odvedl do jeho komnat a ujistil se, že je vše v pořádku, vydal jsem se zpět k pokoji, který nyní připomínal spíše válečné pole. Nehodlal jsem ho uklízet, nebylo třeba. Prošel jsem celou chodbu a odchytil si jednu z uklízeček. Nemusel jsem nic vysvětlovat, jen jsem ji odkázal ke správným dveřím a ona pochopila. Musel jsem zajistit, aby nikdo netušil, kdo to způsobil. Drby se však po zámku šířily rychlostí světla, a tak jsem si dával dobrý pozor, abych já byl tím jediným, kdo mohl být přistižen na místě činu. Nebylo tedy divu, že se po království nesly zvěsti o tom, že jsem agresivní šílenec. Mé pověsti to ale moc neubralo. Už tak jsem byl nebezpečný zabiják, trocha šílenství k tomu nemohla ničemu uškodit.

---

Nečekaná raní návštěva způsobila na zámku pěkný rozruch. Nebyla to totiž jen taková obyčejná návštěva, nýbrž se dostavil sám král východního království. Upřímně jsem neměl tušení, jak se vlasně jemnoval, a podobně jako mnoho dalších věcí mi to bylo srdečně ukradené.

Relius si mě nechal zavolat, abych ho při jejich schůzi doprovázel, a já samozřejmě splnil jeho rozkaz. Sice jsem kvůli tomu byl nucen vstát mnohem dříve, než bych si přál, ale to bylo jednoduše riziko povolání.

V trůním sálu bylo ticho. Takové ticho, že i spadnutí jehly na červený koberec by způsobilo nepředstavitelný hluk. Jakoby nikdo z vojáků, rozestavěných po stranách místnosti, snad ani nedýchal. Král seděl na trůnu, z jeho očí šlehaly blesky a jeho tvář a celkově i postoj vyzařovaly ledový klid, což bylo pro mnoho lidí snad ještě děsivější, než kdyby křičel a nadával. Vedle něj seděla Zaya, viditelně otřesená z této situace. Perfektně padnoucí oranžové šaty ani dokonalý účes nedokázaly skrýt fakt, že byla nervózní a trochu vyděšená. Chtěla poznat krále, tak teď se jí to splnilo a očividně to neprobíhalo úplně podle jejích představ.

Dveře sálu se najednou otevřely a přerušily tak zběsilý proud mých myšlenek. Odhodlaným krokem vstoupil postarší muž v doprovodu několika rytířů. Žlutý plášť se symbolem javorového listu se vlnil za jeho zády s každičký jeho krokem, připomínající sluneční paprsky. Zastavil až ve chvíli, kdy jsem já vykročil jeho směrem, neboť mi přišlo, že už je až příliš blízko.

,,Králi Reliusi, přišel jsem požádat o dohodu. Není třeba započít válku kvůli drobným neshodám." začal rozvážně, avšak já velmi dobře věděl, že pokud nebude pokračovat tím, že padne na kolena a mého pána odprosí, žádné dohody se nedočká.

,,Drobným neshodám? Pokud vím, a že já vím, vy jste byl tím, kdo s tímto začal. To vaši vojáci vstoupili na mé území. Vaši vojáci tu začali bezdůvodně zabíjet. A pak jste měl tu drzost sem někoho poslat s návrhem na mír? Myslím, že toto se do kategorie drobných neshod neřadí. I přes to jsem vám dal návrh na to, jak bychom mohli dosáhnout kompromisu. Odmítl jste a k tomu ještě neosobně. A nyní máte tu drzost, když jsem vám vyhlásil válku, sem přijít a chovat se jako bychom mezi sebou měli jen drobné neshody?" každé slovo se do muže před námi zabodávalo jako dýka. Viděl jsem v jeho očích, jak moc se snaží najít řešení z této situace. Naneštěstí pro něj se mu to očividně nedařilo.

,,Nemohu vám dát to, oč žádáte." zkusil to nakonec jinak, avšak ani na tyhle psí oči můj pán nehodlal přistoupit.

,,Proč ne? Najednou vám je zlato a diamanty přednější než mír?" výsměšně si odfrkl.

,,Ne, to ne! Ale jak budu moci uživit své poddané, když nebudu schopen zajistit plné sýpky a ochranu?" argumentoval nazpátek a bylo na něm poznat, že svá slova volí velmi opatrně a s rozvahou.

,,Lepší se trápit tímto než tím, že byste je neměl kam a jak pohřbít." pokrčil rameny a opět se pohodlně opřel, přehazujíce nohu přes nohu, čímž dal najevo svůj vzrůstající nezájem. Král východního království začínal být zoufalý. V hlavě mu to šrotovalo tak moc, až jsem se divil, že z jeho uší nevidím stoupat kouř. Nakonec mu z úst unikl tichý povzdech spolu s kterým se králi zadíval zpříma do očí.

,,Dobrá, můžete mít naše bohatství výměnou za mír." souhlasil nakonec. I jeho doprovod vypadal těmi slovy překvapen, pravděpodobně očekávali jiný výsledek jejich cesty. Já překvapen naopak nebyl ani trošku, věděl jsem, že to totiž mohlo skončit jen třemi způsoby. Buď tímto, válkou, nebo jeho smrtí. Popravdě jsem doufal v tu třetí možnost, přišla mi nejvíce pravděpodobná vzhledem k tomu, co všechno se už událo. Tato ale také nebyla špatná. Jediné, co mě na ní trošku vytáčelo, byl fakt, je Zuko bude mít z tohoto závěru neskonalou radost

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Víkend je už bohužel u konce a čeká nás další pondělí, do kterého vám přeji hodně štěstí :).
Do Vánoc nám zbývají už jen dva týdny ;).
Ren