Mistr popravčí

6. Žádná dohoda

Poledne se přehouplo ve večer. Princezna strávila zbytek dne ve svých komnatách a Relius byl většinu času s ní. Já měl tedy volno, které jsem využil ke spánku. Při mé práci člověk nikdy nevěděl, kdy bude muset příště opustit vyhřátou postel.

Když jsem usoudil, že je vhodný čas vstát a vydat se na večeři, opustil jsem pohodlí peřin a připravil se. Ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře, jsem jimi málem trefil služebnou, která za nimi stála. Holt jsem na ně měl poslední dobou prostě štěstí.

,,Král vás volá." vykoktala s drobnou úklonou, když se vzpamatovala.

,,Kde je?"

,,Je v komnatách princezny Zayi. Potřebuje s vámi něco probrat." kývnutím jsem její slova vzal na vědomí a proklouzl kolem ní. Vzal jsem to tou nejkratší možnou cestou, prošel jen pár chodeb a seběhl jedno schodiště, načež jsem se ocitl u správných dveří. Slušně jsem zaklepal a počkal na vyzvání.

,,Vstupte." zaslechl jsem Reliův hlas, a tak jsem bez otálení otevřel a vešel. Komnaty princezny byly nádherné, všude spousta zlata, sametu a drahých věcí. Obrovská postel s nebesy byla plná polštářů a saténové povlečení zdobily stříbrné výšivky.

,,Můj pane, přál sis mě vidět." poklekl jsem vedle postele na které král seděl vedle ležící Zayi.

,,Ach, ano. Za půl hodiny mám mít schůzi s veliteli vojsk. Nemohu ale dorazit, takže mě nahradíš. Zkontroluj, zda je vše v pořádku, a pokud se ti něco nebude zdát, oznam mi to." požádal mě. Nenáviděl jsem schůze a ještě k tomu takové, kterých jsem se musel přímo účastnit, ale neměl jsem moc na výběr.

,,Samozřejmě, můj pane." vstal jsem a vydal se z pokoje pryč.

,,Ty to svěříš jemu? Sluhovi?" zaslechl jsem ještě Zayin protivný hlas, ale už jsem nad ním jen protočil očima. Nestála mi ani za otočení.

---

Porada dopadla dobře, až na drobný problém ohledně nepokoje na hranicích s jižním královstvím bylo vše v naprostém pořádku. Na druhou stranu se nebylo čemu divit, jen blázen by si troufl zaútočit na království s jasnou přesilou. U snídaně se mě král na vše přeptal a já mu tedy mohl potvrdit skvělý průběh.

,,Výborně. Dnes dorazí vyslanec z východního království. Věřím, že vše bude probíhat v naprostém pořádku." upozornil mě hned na to a já mu jeho slova odsouhlasil krátkým kývnutím. Moc mě to nezajímalo, upřímně mi to přišlo jako ta nejnudnější informace celého dne, ale neprotestoval jsem, byla to práce, poslání...

---

Přijímací sál byl ponořen do hrobového ticha. Relius seděl na svém trůnu, jako vždy oděn do překrásného oděvu, a vedle něj seděla Zaya ve svých smaragdově zelených šatech. Ve vlasech měla usazenou korunku, která se sice nemohla rovnat té vladařově, avšak přesto byla krásná a dávala najevo její postavení, jakožto budoucí chotě krále. Za svým pánem jsem stál já, mistr popravčí, připraven zakročit v jakoukoliv chvíli, a dole u podstavce po boku princezny postával její blonďatý sluha.

Dveře sálu se najednou otevřely a vstoupil vyslanec spolu s komorníkem jeho veličenstva, který ho doprovázel zámkem až sem. Před trůnem zastavil a uklonil se.

,,Vaše veličenstva, můj král mne sem posílá v zájmu nalezení společné cesty. Věří, že je možné vymyslet řešení, ze kterého by mohla těžit obě království." pronesl muž, načež se opět narovnal, avšak králi do očí nepohlédl. Nepřekvapilo mě to, málokdo něco takového dokázal.

,,Dobrá, přesuňme se tedy do mé pracovny a můžeme začít." rozhodl král, vstal, a když se do něj Zaya zavěsila, rozešel se sálem ke dveřím. Držel jsem se krok za ním a teprve až za mnou kráčel vyslanec a pár strážných. Ty však král před dveřmi pracovny poslal pryč, a tak jsem dovnitř vstoupili jen my čtyři, dokonce ani blonďákovi nebyl vstup povolen. V čele prostorného stolu se dnes pro změnu nacházela křesla dvě, která obsadil pár. Před stůl plný map a papírů se usadil vyslanec a já zůstal u vysokých regálů s knihami. Bylo to výhodné místo, jednak jsem nezavazel a zároveň jsem měl skvělý přehled o všem, co se tam dělo.

,,Tvůj král věří v to, že lze náš problém vyřešit? Jak?" započal rozhovor Relius, lokty se opřel o stůl a spojil dlaně, o které si podepřel bradu.

,,Vzájemnou mírovou dohodou." prohlásil, načež král pozvedl obočí a ve tváři se mu zrcadlil výsměch.

,,Očekává, že poté, co sem poslal svá vojska, s ním jen tak uzavřu mír? On byl tím, který se spory započal. Není zde šance, že s touto jeho nabídkou budu souhlasit." zasyčel nenávistně, jakoby ho tento nápad nanejvýše urazil. Cítil jsem z něj sálající vztek a to, že onu hloupou opovážlivost ještě nepotrestal, bylo jen kvůli tomu, že muž před ním byl právě vyslanec a byl tedy chráněn. Jak jsem ale krále znal, i tento nepsaný zákon měl pro něj své hranice.

,,Král věří, že lze dosáhnout míru. Cesta zde určitě je." pohledem začal těkat kolem a mnohokrát se zastavil na mně, jakoby snad očekával pomoc. Upřímně? Mně bylo naprosto ukradené jak tento problém vyřeší. Mír nebo ne, budu stát po boku svého pána.

,,Pokud zde je, bude složitá. Jsem ochoten držet mír, avšak nebude to levné. Vaše zem má početná zlatá ložiska. Drahé kameny, stříbro, železné rudy, to je to po čem toužím." Relius se na vyslance zahleděl se svým obvyklým chladem ve tváři. Málokdy řešil problémy slovy, často raději pozvedal meč.

,,Ano, o tom jsem s králem hovo-" začal, avšak byl přerušen prudkým otevřením dveří, kterými vstoupila služka. Vypadala šokovaně, když si uvědomila naši přítomnost. Hluboce se uklonila a začala koktat omluvu, avšak král nevypadal, že by měl náladu na to si ji vyslechnout.

,,Ticho! Jak se opovažuješ! Nechtěl jsem být rušen! Přesto si zde! Tvůj přestupek bude potrestán." zavrčel na rozklepanou mladou ženu. V duchu jsem zakroutil hlavou a poprvé za celou dobu se pohnul. Přišlo mi to velmi ironické. Právě tato služebná se mi připletla do cesty za posledních pár dnů už tolikrát, až jsem pobaveně musel přiznat, že je to snad osud. Otravný, ale osud.

,,Můj pane, odpusťte jí. Nejspíše o naší přítomnosti zde netušila a jen dělala svou práci." pronesl jsem smířlivě a byť byl Reliův pohled jako spalující požár, čelil jsem mu s ledovým klidem. Oheň však po chvíli vyhasl a král mávl rukou.

,,Zmiz a věř, že podobné milosti se podruhé nedočkáš." přimhouřil oči, načež se služebná uklonila ještě hlouběji, několikrát poděkovala a vypařila se jako pára nad hrncem ráda za to, že nepřišla o život. Já se postavil zpět na své místo, zatímco mě celou dobu propaloval princeznin šokovaný a neschvalující pohled. Jo tak ten mi nemohl být více ukradený.

,,Můžeme tedy pokračovat?" ozvla se opět vyslanec a byl mávnutím ruky vyzván, aby mluvil dál.

,,O tomto návrhu jsem se svým králem hovořil, avšak na takovouto dohodu přistoupit nehodlá. Věří, že se lze domluvit i jinak." nervózně polkl, když se mu po jeho slovech dlouhé minuty nedostalo žádné odpovědi. Nakonec však král promluvil a mně bylo jasné, že vyslanec v tu chvíli zalitoval své nespokojenosti s tichem.

,,Žádná dohoda nebude, zmiz."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Doufám, že se máte dobře. Zítra už je konečně pátek a s ním přichází i víkend! Konečně trocha volna, tedy alespoň pro mě :).
Každopádně do Vánoc zbývá už jen 17 dnů ;).
Ren