Down the Devil's Road (CZ/en) Bucky FF

11_ghosted

Fakt jsem neměla v plánu chovat se jako hormonama napuštěná puberťačka. Místo toho jsem se mu nedočkavě rozběhla vstříc. Kéž bych si uměla pomoct.

Narazila jsem do nic netušícího Jamese skoro v plné rychlosti. Naštěstí se mu to, i přes zjevný úbytek váhy na jeho straně, podařilo ustát. Jinak bysme spolu přistáli na betonu mimo tatami. Vyskočila jsem mu do náruče, nohy obmotané kolem jeho pasu, ruce sepnuté za jeho krkem, hlavu zabořenou v prostoru nad jeho pravým ramenem.

Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. „Oh... kid?“ Snažil se ode mě trochu odklonit, aby si svou domněnku potvrdil pohledem do mého obličeje. Jenže mé sevření nepovolovalo, a tak moje objetí opětoval. „That's you, little girl?“

„Not that little, you know?“ zamumlala jsem mu do krku. Á, doháje. Takhle hezky voněl vždycky?

„It is you!“ zasmál se a jeho sevření zesílilo. „But you're right, you got stronger.“

„You got thinner,“ oplatila jsem mu trochu přiškrceně. Slyšela jsem, jak se Steve rozesmál. No, nevím, co je na ubohý přidušený holce tak vtipnýho.

James pochopil, povolil sevření a dovolil mi seskočit zpátky na zem. „Yeah…“ Podrbal se nervózně na zátylku. „In Wakanda I got back a little piece of my past myself, I guess.“ I když si přitom mimoděk prohrábl vlasy, něco mi říkalo, že tím nemyslí svůj účes. Hádám, že ve čtyřicátým se háro ‘na Ježíše’ moc nenosilo.

Pokud šlo ovšem o jeho postavu… „Not bad at all,“ uznala jsem. „I like that.“

Steve na mě upřel svůj téměř nejvyjevenější pohled. Složil ruce na prsou a povytáhl obočí tak vysoko, jak to jen umí. „Really?“

Dala jsem si ruce v bok. „Yeah, really, you grumpy grandpa.“

Steve zaťal čelist, přičemž automaticky napodobil mou pózu. Přeci jen – takhle většinou stával on.

„Happy to see, you two still got along so well,“ neodpustil si James.

„Exactly,“ ušklíbla jsem se. Nechala jsem Steva Stevem a otočila se zpátky na Jamese. „Would you like to do some sparring tonight?“

„Sure, that would be great! Like good old days.“

Rozzářila jsem se jako měsíček na hnoji. „Yes!“

„But it'll be tougher this time.“ James nejistě zvedl novou mechanickou levačku.

„I think I can handle both of your hands.“ Vážně, Sáro?

„Ehm,“ Steve si odkašlal a já věděla, že tak jako tak jsou naše plány v háji. „She cannot.“

„Why?“ nechápal James a těkal očima z přísně se tvářícího Steva na můj zničehonic povadlý obličej a zase zpátky.

„'Cause she has to give the bike she drove yesterday back to its owner.“

Chtěla jsem namítnout, že by to snad počkalo do zítra, ale Steve pokračoval. „Not to mention that she got a hurted arm and it needs a few more days to heal.“

Naprdnutě jsem složila jednu ruku přes druhou a zakryla si tak hrudník. V předloktí, jehož četné námitky jsem si zvykla ignorovat, mě nesnesitelně píchlo. „Like you care.“ Ne, vážně, jako by se doteď snad zajímal.

James si odfrkl. „I still cannot figure out how you two managed not to kill each other when I was gone.“

„Yeah, that's a fucking miracle, isn't it?“ ušklíbla jsem se.