Down the Devil's Road (CZ/en) Bucky FF

18_following the rabbit

Šerem se nesou zvuky kroků, jak nohy v těžkých botách pomalu našlapují na dřevěné parkety. Vzdalují se, nebo míří ke mně? - Nevím.

Krk mám bolavý, stále jako stažený obručemi. Hlava mi ještě duní nedávnými otřesy. Tuhne mi čelist a obražená záda mi nedávají příliš velkou naději na obrat situace.

Zoufale se snažím posbírat poslední kousky vědomí, poslední zbytky energie. Svaly mě ale pálí, odmítají fungovat. Otlučeným hřbetem ruky se pod sebou snažím najít pevnou půdu, nebo alespoň zahlédnout, jak daleko se nachází původce toho všeho. Marně.

Nejde mi zaostřit dál, než na délku paže. Neschopná se zvednout, neschopná se bránit ležím na koberci, na který se zvolna vrací dříve zvířený prach - a ten přikrývá i mě.

Tvrdé podrážky stále krouží kolem. Klapavě se setkávají s podlahou, pravidelně, jako by odměřovaly čas. Vteřiny. Minuty. Zřejmě se vyžívají ve své vítězné chvíli. Nebo prostě jen čekají.

Je tohle mé poslední sbohem? Pak přišlo dřív, než jsem se vůbec stihla do celé té žumpy znova ponořit. Ale někdy není špatné ušetřit si zbytečnou námahu.

No. Nemůžu říct, že mě nevarovali.

-

* o 28 hodin dříve *

Nevím, co jsem čekala. Ale dům O'Brileyových zaplombovanej policejníma páskama a forenzní techniky teda ne.

Když Sean po vystoupení letadla a lustrování počítače hlásil, že máme problém, už jsem viděla paní O'Brileyovou zapnutou v černym pytli. Skutečnost byla ale ještě podivnější.

To si takhle nahlásíte zmizení handicapovaného manžela. Úřady nejdřív nedělají nic. A když to procpete do televize, přijedou vás zatknout - ještě ten den. Obvinění z vraždy. Výslech. Bez těla, bez jakýchkoliv přímých důkazů. Amerika. Tohle se fakt může stát jen v Americe.

„They put her in jail," vysvětloval mi Sean dohledávající informace na mobilu. Mířili jsme na parkoviště a chystali ulovit taxík.

„Already?" Tady se s tím někdo fakt nemaže, přemítala jsem zatímco jsem dávala pozor, aby Sean nespadl z chodníku.

„Yesterday," opravil mě Sean. „But I don't understand, why didn't I get the information sooner? It seems someone is trying to cover or at least delay all information. You were right. Something's not right here."

Jasně, něco tady od začátku smrdí. Jenže co? „Can you get us to her?"

„Trying," hlásil a klapal něco do mobilu.

„Counting on you, Sean. Otherwise, we came back here for literally no reason." To všechno nemůže bejt zbytečný.

Nasedli jsme do volného taxíku a řidič dostal instrukce, kam jet.

„Okay. It's possible." Sean konečně zvedl hlavu od mobilu. „Tomorrow. And I need your ID. You have to make a reservation."

„Okay, whatever."

-

Přestože dnešní plán promluvit si s paní O'Brileyovou ztroskotal, dojeli jsme do mého rodného města, abychom alespoň obhlídli situaci. Navíc jsme to z letiště neměli moc daleko.

Dnešek by jinak byl totálně zabitej den a pozítří už jsme se stejně oba museli vrátit domů. Teda - Sean do práce a za Amber, já do New Yorku na Jamesův proces. Podle toho, jak na ten soud spěchali, měli z volně se pohybujícího Wintera Soldiera fakt vítr - a nezáleželo na tom, že je defacto v důchodu.