Down the Devil's Road (CZ/en) Bucky FF

02_the guest and a very peculiar child

Nový host - to znamenalo jediné. Totiž mou brzkou návštěvu v kanceláři u pana Reevese. Nechal si mě zavolat ještě toho dne před večeří.

Říkával tomu něco jako ‚malá porada hostitelů', ale ve skutečnosti mi chtěl pokaždé jen připomenout, abych se nově příchozím nepletla pod nohy, moc se nevyptávala a vůbec se chovala tak nenápadně, jak jen to jde. Přišlo mi, že bych ideálně měla předstírat, že tu bydlím už roky, a že jsem za tu dobu už stihla dokonale splynout s nábytkem v obývacím pokoji.

Ukázalo se, že seržant Barnes, aka ‚Winter Soldier', mohl za své ubytování tady vděčit Steveu Rogersovi, na veřejnosti známému jako ‚Captain America'. A taky, že jeho pobyt u nás je mimo oficiální záznamy. Yeah, shocking.

Pan Reeves byl samozřejmě diskrétní, ale od agentů občas něco zaslechnete a i našim občas něco málo ujelo. Steve Rogers byl samozřejmě živoucí legenda a Winter Soldier záhada, duchařská historka, která se nakonec ukázala být pravdivá.

Uvážíme-li kolik pozdvižení v poslední době oba způsobili - všechno to okolo OSN a rozpadu Avengers - jinak než v módu ‚top secret' to ani být nemohlo. Tohle se nesměla dozvědět ani vláda.

„Try not to disturb Mr. Barnes," napomínal mě ředitel. I když mě varoval pokaždé, když jsme měli hosty, nějak se mu podařilo tvářit se tentokrát přísněji, než jindy. Je možné, že už ví o našem letmém setkání na vstupních schodech? „He has - a complicated past."

„Yeah, I heard so," ušklíbla jsem se.

„I'm not joking, Sarah. Be careful around him, you hear me? He's there due to Captain America's recommendation. He needs some quick recovery, some safe place and we're just -" hledal správná slova, „paying our debts. You are part of this family now, we need you to be careful, we need you to represent us, okay?"

Svůj proslov pan Reeves doplnil poznámkou, že on a madam Reevesová v žádném případě neruší za tři dny naplánovaný odjezd, protože ‚ten meeting je příliš důležitý a byl naplánovaný dávno předtím, než s panem Rogersem domluvili ubytování pana Barnese'.

„Hopefully, miss Fray won't stay either," utrousila jsem kysele. Slečna Frayová, odbornice přes mezinárodní vztahy, výživu a bodybuilding, nás v minulých dnech navštěvovala pravidelně, ačkoli tu aktuálně neměla žádné klienty. Pokaždé jako by mi pila krev. Prej jógu.

„She is going to attend that meeting too, of course. I need her to do so. We planned this on this week, because the house was supposed to be empty," vysvětloval pan Reeves a probodával mě přitom významným pohledem. „So, again. Do not disturb him, but -" váhal, „be at his service."

Chvíli jsem na něj zírala. Jeho obvyklým přáním bylo držet se návštěvníkům z cesty, nedělat blbosti a kdyby něco potřebovali odkázat je na nejbližšího člena personálu. To bylo jednoduché. Žádná zodpovědnost, žádné starosti, žádné postavení, uznání, ani zásluhy. Ale být hostu k dispozici, když bych si jinak mohla užívat pět dní volného domu a nabyté svobody?

„Are - we - clear?"

„Yeah, totally."

*

Ty tři dny, které zbývaly do odjezdu pana a madam Reevesových plynuly z počátku neobvykle hladce. Většina personálu se zabývala buď přípravami na cestu nebo panem Barnesem, který tu podle podmínek Reevesových směl zůstat pouze pokud se podrobí nějakým vyšetřením.

S Jamesem bylo překvapivě snadné vyjít. Snažil se všem odpovídat na jejich dotazy, i když v novém prostředí byl viditelně nervózní. Možná bych si z něj měla vzít příklad. Samozřejmě JEHO nikdy nekonfrontovali s ničím osobním, ale i tak.