STORY FROM BLUE DIARY

27.kapitola Bratrská sounáležitost

Brečel jsem. Ne, to bylo slabý slovo. Já řval. Bečel jako malý mimino. Ležel jsem na posteli s hlavou zabořenou do polštáře a řval. Za život jsem toho podělal strašně moc, ale nikdy jsem kvůli tomu nebrečel. Zase takový cíťa nejsem. Tenhle případ se mi stal vlastně jen jednou, a to když se ukázalo, jaká je Veronica svině. Když se táta rozhodl nás opustit. Bez vysvětlení, bez rozloučení.

Z těchto úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře.

,,Wille? Můžu dovnitř?"

,,Jo," vyšlo ze mě mezi vzlyky. Byl jsem tak moc naštvaný a zároveň se cítil úplně bezmocně. Měl jsem na salámu to, že mě bratr uvidí v takovým stavu.

,,Co se stalo?" zeptal se bez zbytečného otálení, když za sebou zavřel dveře. Plácnul vedle mě na postel, zatímco já se zvednul do sedu a opřel se o zeď. Rychle jsem si utřel uslzený obličej.

,,Tess. Ona...já ...my. My se pohádali."

,,Ajaj to zní vážně, když tě to tak sebralo," podotkne Simon, ale já na to neberu zřetel a pokračuju.

,,Ztropila na večeři hroznou scénu a já se tak snažil. Udělal bych pro ni všechno. Všechno na světě." Netřásl se mi jen hlas, třásl jsem se celý, jak kdybych měl zimnici.

,,A ona? S čím měla problém?" nechápal, ale já vykřikl:

,,Ona? Ne, její bratr je problém! Její rodina je problém!"

,,Ten její malej bráška?" podivil se a já se plácl do čela.

,,Ne, ty magore! Její bratr! Ten voják!"

,,Aha a kde ses s ním viděl? Toho jsem viděl tak možná před Vánoci U Dvou Slunců."

,,Přijel za ní na víkend. Její matka s tím prckem kamsi jeli. Proto jsme si to taky tak naplánovali. Mohli jsme teď být tam a ..."

,,Překazil vám plány na společnou noc?" rýpnul si Simon, jako by vůbec nechápal, o co go.

,,Ty mě vůbec nebereš vážně!" rozčílil jsem se zase a už měl chuť mu říct ať vypadne, ale nakonec se uklidnil.

,,No prostě, když jsme se o tom bavili, tak asi byla mimo či co já vím. Každopádně, když jsem ji přijel vyzvednout, byl tam. Nebyl rád, že mě vidí. To rozhodně. Čišela z něj nenávist a vůbec netuším proč. Každopádně troufnu si tvrdit, že měl trochu upito. Vyjel po mě, a to dost hnusně. Prej, jestli mám s jeho malou ségrou jen dobrý úmysly."

,,A máš?" skočil mi zase do toho a já ho sežehl pohledem.

,,Samozřejmě, že ano! Ale když na mě někdo takhle hnusně vyjede, tak je snad logický, že se budu bránit no ne?"

,,Jo, jasně. Takže jste se porvali nebo co?"

,,Ne, ale skoro jo." Simon nasadil hloubavý výraz.

,,A na čí stranu se postavila ona?"

,,Na jeho," vyslovil jsem s povzdechem.

,,Jistě, už to, jak o něm občas mluví je jasné, že ho má ráda."

,,Ráda? Úplně ho uctívá jako by to byl nějaký bůh. Přitom je to jen zmetek!"

,,Zníš jako bys na něj žárlil," popíchne mě zase Simon, a to už se neudržím a vybuchnu.

,,ŽÁRLIT? JÁ ? NA TOHO DEBILA?! NIKDY! ALE ONA HO TAM OBHAJOVALA JAK KDYBY BYL SVATOŘEČENEJ!" vykřiknu, ale on po mně hodí polštář.

,,Jejda klidni se! Vždyť tím svým hulákáním vzbudíš mamku." Gestikuloval na mě Simon, ale já, když jsem se urval z řetězů příčetnosti, nemohl jsem se zarazit. Praštil jsem polštářem o zem. Pak pěstí do stěny až do odření kloubů.