STORY FROM BLUE DIARY

1.kapitola Život jde dál...

Anno Domini MMXVIII

OCTOBRIS

Pozn aut.: Oblíbila jsem si rádoby latinská data :-D takže nacházíme se na začátku října 2018.

***

,,Takže znovu, kdo hlasuje pro modré a kdo pro stříbrné?" zvedl se les rukou a já zívla. Měli jsme třídnickou, kde se všichni zase dohadovali o šerpách a dalších věcech na maturitní ples. Ten měl být v lednu a tohle všechno stačilo k tomu, aby naše maturitní třída šílela nervozitou z nepřipravenosti.

,,To jsou mi teda tahanice, vždyť je to přece jedno, jaké budou šerpy, ne? Měl by se rozvrhnout spíš další program," zahuhlala jsem nakvašeně a Dave se ušklíbl a protočil oči vsloup nad mým mrmláním.

Zbytečně jsme tu po vyučování tvrdli snad každý druhý den. Jen proto, že ti debilové nechtěli udělat maturitní výbor, ale chtěli o tom demokraticky rozhodovat celá třída, a pak to tak dopadá. Když to třídní toho dne konečně rozpustila, mílovými kroky jsem uháněla do centra. Dneska jsem měla mít zase pracovní odpoledne. Pokud nepočítám to léto v Anglii, tak teď v kavárně to byla moje první opravdová brigáda. A kupodivu se mi daří, máme i dobrý kolektiv. Třebaže je tady většina starších, to beru jako výhodu.

Vlítnu do dveří jako velká voda, odpolední šichta už začala a já meškala. Rychle jsem se šla dozadu převléct, tam mě však zarazila Carly, postarší dáma, která dělala provozní tomuhle podniku.

,,Proč jdeš tak pozdě, Tess? Vždycky chodíš včas," neodpustí si malou výtku. Nervózně se ošiju.

,,Omlouvám se, zdržela jsem se ve škole," zamířila opět do hluku kavárny. Tam mě však zarazil Ben, furt nějaké zdržování.

,,Tess, pojď sem. Zmeškalas malou poradu před začátkem směny, chci ti představit dalšího brigádníka," mávnutím přivolal nějakého kluka. Na kratičkou chvíli mě přepadnul ten známý pocit děsu. Naštěstí jsem toho týpka neznala.

,,Jsem Simon," nabídl mi ruku a já ji stiskla.

,,Tess, těší mě," tím to skončilo a já si konečně mohla jít po svých povinnostech. Obsluhování hostů a uklízení stolů už pro mě představovalo vyloženě rutinní záležitost, a to jsem tu byla teprve od konce srpna. Takové ty klasické věci, znáte to. Brzo po návratu z Anglie mi došlo, že stejně doma nevydržím to dusno, a tak jsem si našla tenhle podnik. Nějaké věci jsem znala od Mathise z vyprávění, ale většinu jsem se musela naučit. Upřímně někdy to šlo hůře a někdy zase lépe.

Odpoledne se táhlo jako sýr...no hrozně dlouho. Člověk furt chodil sem tam, a tam a sem. A nutil se do úsměvu. Kdybych měla říct jednu jedinou věc o tomto podniku tak by to bylo ,,Usmívejte se, i když vám není do smíchu." A to pak člověku ten úsměv na tváři zůstane automaticky a už to působí jako křeč.

A jelikož pak většinou už nemám důvod se usmívat tak poté působím zvadle. Nejednou jsem se ze začátku i rozbrečela, bo je to prostě nápor na emoce, psychiku a celkově. Zvlášť když do kavárny zavítal někdo koho jsem znala a ještě horší to bylo s lidma ze školy, s kterýma jsem neměla dobrý vztahy.

Zatímco Simon se zaučoval, mně se povedlo jedno z mých mnoha prvních faux pas. Ale tak stane se. Kolem osmé hodiny večer, kdy už bylo hostí obvykle pomálu, nebo taky nikdo, jsme mohli zvolnit tempo. Zrovna když jsem utírala jeden stůl, přimotal se ke mně ten nový brigádník.

,,Tak jaký je první den tady?" předběhla jsem ho s otázkou.

,,Frmol, ale jinak to celkem jde. Zvlášť když uvážím, že je tu někdo stejně starý jak já."

To mi nedá, abych se neušklíbla.

,,Kolik ti je?" vypálím otázku.

,,Bude mi šestnáct, v listopadu," a v tu chvíli mi nikdo nemohl smazat vítězoslavný úšklebek z tváře.

,,No mně už je 18 a půl," odvětím a on vypoulí své hnědé oči úžasem.

,,Se vsákne," řekne s úšklebkem Simon.

Lepnu ho vlhkou hadrou po ruce. Carly se na nás přísně zadívala, něco v tom stylu nechte těch šaškáren. V tu chvíli se rozevřely dveře a poryv větru shodil ubrousky, dovnitř vkročil nějaký postarší muž s mladou ženou a sedli si k nejbližšímu stolečku. Hodila jsem hadru po Simonovi, řekla mu, ať posbírá ty ubrousky a šla ten pár obsloužit. Dali si jen malé espresso a vlastně tu už moc dlouho nepobyli. V devět hodin už jsme měli konečně padla i my. Díky bohu, že je pátek znamenalo to víkend a hlavně Triogym. Ten teď musel soupeřit s brigádama tady. Ale teprve je začátek školního roku, ještě je toho času hodně.

______________________________________
Přeju vám krásný den, moji milí čtenáři. Máme tu novou kapitolu a s tím i nové obzory v našem nádherném příběhu. Rozhodně tu přibyde víc nových postav takže se máte na co těšit a já doufám, že se vám příběh s novou dějovou linkou bude líbit.
A to je ode mě prozatím vše❤
Andy