V barvách zapadajícího slunce - Série Rhodos [díl I.]✔️

Kapitola 19. - Královsky modrá

Tobias

          Probudil jsem se o čtyři hodiny později. Vivienne pořád tvrdě spala. Hlavu měla položenou na mé hrudi a nohu přehozenou přes mojí.

Spokojeně si pochrupkávala, zatímco jsem si ji fascinovaně prohlížel. Vypadala tak roztomile a klidně, až jsem se bál jakkoliv pohnout, abych ji náhodou nevzbudil.

Kaštanově hnědé vlasy měla rozprostřené na kusu polštáře a prsty stále propletené s mými.

Snažil jsem se ji opatrně vymanit ze sevření, ale stejně se vzbudila.

„Ummm," zamumlala a protřela si rozespale oči.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."

„Ne, to je v pořádku... Kolik je prosím tě hodin?"

Bez okolků jsem se podíval na mobil.
„Devět večer."

„Ježiši marja, to jsem spala tak dlouho?"

„Čtyři hodiny. Musím ale říct, že já jsem se prospal krásně."

„To jsem ráda. Ale zase se ti zdála noční můra."

„Vážně? Ani si na ni nepamatuju."

„Zato já jo. Snažila jsem se tě uklidnit."

„Očividně se ti to podařilo," snažil jsem se potlačit zývnutí.

„Budu muset jít," řekla a zvedla se z postele. Dřív, než to ale stihla udělat, jsem ji popadl, strhl pod sebe a toužebně ji políbil.

„Šetři si tu sílu do práce," zasmála se.

Rošťácky jsem nadzvedl obočí.

„Nebyla jsi to náhodou ty, kdo tady měl ještě před pár hodinami hříšné touhy?"

„No dovol! Nic takového jsem neřekla," bránila se, ale dál zůstávala v mé těsné blízkosti, takže jsem cítil žár jejího těla.

Políbil jsem ji na krk. Z úst jí uniklo tiché zasténání.

„Pozítří mi odjíždíš. Tak mi řekni, co mám dělat?"

Zprvu se nezmohla na žádnou odpověď. Srdce jí bilo jako splašené.

„Pustit mě," odpověděla nakonec zadýchaně, „protože víš, co ve mně tvoje tělesná blízkost vyvolává."

Chtěl jsem ji ještě trochu poškádlit.

„Touhy, vášně, emoce..."

„Raději mlč," skočila mi do řeči. „Pustíš mě, když ti řeknu, že to, jak jsi blízko, mě nenechává klidnou? Nebo tě mám pokoušet ještě víc, jako to děláš ty?"

Jako důkaz, že ji miluju a respektuju, jsem ji pustil.

„Děkuju. Už jsem myslela, že se zblázním."

Zvedla se, ale pak se znovu otočila a dala mi pusu. „Příště, až mě budeš chtít dohnat k šílenství, s tímhle zaručeně uspěješ. Ale teď se potřebuju dostat včas do hotelu a ne myslet na to, co by se dělo za pár minut."

„Jak to, že tě hned všechno tak vykolejí?"

Ušklíbla se. „Všechno ne, mon amour. Jen ty, protože jsi hrozně sexy a tvoje vášnivé polibky by rozvášnily snad každou dívku. I tu nejnevinnější," prohlásila zcela upřímně a bez ostychu.

„To měl být kompliment?" povytáhl jsem pobaveně obočí.

„Nevím. To záleží na tobě."

„Tak fajn. Uvidíme, co na to budeš říkat příště," ukončil jsem naši debatu a skousl jí jemnou kůži pod uchem.